A vlítne do cimry lítá saň.
Ruce schované za zády, vrhne se naň.
Zdobenou dýku skrývá JEJÍ dlaň.
V očích posedlost zabít - ach bože, chraň!
Už napřahuje se dlouhá paže. . .
ostří je blízko, a snad - ba že
. . . ta bolest z prvních bodných ran . . .
Dívka běduje, strachy křičí.
ONA neslyší. Dál ji ničí.
A ta se nedokáže bránit.
Jen rukou obličej si chránit.
Ale platné nic to není -
ONA, šílená v běsnění
řeže, bodá . . . žalostné úpění
Potoky krve po kůži stékají
tělo už nemůže, oči ty plakají
hlava ta klesá, vědomí se ztrácí
ta dívka za chvíli vykrvácí.
Nasládlou chuť krve cítí na rtech
vzlyká, nemůže popadnout dech.
Tělo jí ztěžklo, pohnout se nemůže
poslední, co vidí jsou krve kaluže.
Pak už jen oči do prázdnoty hledí.
Jsou jako ze skla. . . tváří tvář smrti.
ONA ji zabila z nenávisti k ní
tu mladou dívku, nevinné stvoření.
Leží tu v tratolišti krve, je to jak jatka
a s dýkou v ruce, směje se ONA. . .
- její matka.
_____________________________________________________________