.WHAT Y0U ARE, WE ALS0 WERE........................WHAT WE ARE, Y0U ALS0 WiLL BE.

Staind - biografie

18. listopadu 2006 v 15:44 | HřbiTovanda |  //StainD
Velké události zpravidla začínají řečí nad pivem. Mike Mushok a Jon Wysocki se seznámili v baru a vedli rozhovor o svých muzikantských ambicích. O pár měsíců později, o Vánocích 1993 na večírku společného kamaráda, potkal Mike Aarona Lewise, jenž o sobě prohlašoval, že je zpěvák. Kytarista se k tomu zdráhal uvěřit, neboť podobných rádoby zpěváků už potkal několik. Jejich konverzaci přerušil hostitel, který se zpil pod obraz, prorazil zeď a vyhnal hosty ven.
Jenže Aaron byl skutečný zpěvák, měl akustické koncerty v různých restauračních zařízeních ve státečku Massachusetts. Během deseti měsíců, kdy s potencionálním spoluhráčem ztratil kontakt, se začal zajímat o moderní metal a hardcore. Když se náhodou potkali ve zkušebně lokální kapelky, Mike si uvědomil, že před ním stojí člověk, kterého už tak dlouho hledal. Spojili se s Jonem a prozatímním basistou (brzy ho nahradil Johnny "Stará páka" Apríl) a začali nacvičovat coververze. Ve Springfieldu totiž bylo takřka nemožné prorazit s původním materiálem. Jon k tomu dodává:" V době, kdy jsme začínali, byl na vrcholu grunge. A tak jsme hráli věci od Pearl Jam a Nirvany. Ale nezapomínali jsme ani na Rage Against the Machin a později jsme si adoptovali písně z repertoárů Korn a Deftones. Představte si, jak se musíme cítit teď, když s nimi jezdíme na turné!"
Postupně se jim dařilo vsunout mezi převzaté skladby i něco svého - a to s překvapivým úspěchem. Ušetřili deset tisíc dolarů na nahrání a vylisování svépomocí vydaného alba "Tormented". Na křest se dostavilo 900 lidí a 200 z nich si cérečko pořídilo. Mike:" Stálo to velké peníze, ale byla to dobrá investice. Lidi už nás neměli za kapelu bez vlastních písní-udělali jsme si jméno." Za rok prodali 2000 kopií a přátelské kontakty v regionu, "kde každý zná každého", je dovedly až k památnému oslnění Freda Dursta.
Totální absence humoru. Zachmuřená čveřice, která by mohla být tvrdě psychicky zkoušenými postavami z románu Stephena Kinga .Vypadají jako neúspěšní hráči amerického fotbalu na návštěvě hřbitova- žádné hvězdy na první pohled. "Nebyl jsem na tom moc dobře. Ztratil jsem víru v život, v lásku, v náboženství, v cokoli. Na obálce první desky je nůž zabodnutý v bibli a ta bible krvácí. Svět je plný masakrů- a tohle mělo šokovat," vysvětluje Aaron Lewis diskutovanou obálku první desky. Staind jsou produktem své doby. Metal se na sklonku devadesátých let rehabilitoval a stal se vhodným médiem pro přenos pocitů zoufalství a beznaděje.
Po setkání s Durstem kapela nahrála demo a králi rap-rocku je osobně doručila. Nahrávka nadchla i ředitele labelu Flip Records a branka k milionům posluchačů se otevřela. "Všichni mi říkali, že ze Springfieldu se nedá prorazit, že máme odjet do L.A. Ale jak vidíte, jde to, " říká Mike Mushok. "Fred nám pomohl vylepšit náš zvuk tím, že přinutil Aaona zpívat. A taky nám doporučil hrát dynamičtěji." Johnny pokládá Dursta za obratného byznysmena: " Nevypadá to tak, ale je to seriózní chytrý člověk, skvělý hudebník i obchodník. Možná je tak disciplinovaný, protože byl mariňák- a to něm ví málokdo."
Když se Staind dozvěděli, že první "velké" album budou nahrávat s producentem Terrym Datem, byli nadšeni - "Splnil se nám sen." Devět písní alba "Dysfunction" hudebně čerpá z tehdejších metalových trendů a přidává bolestnou naléhavost. Drsná, ale vynalézavá kytarová hra soupeří s Lewisovým úpěnlivým vokálem, občas přecházejícím do řevu. Zrůdný šáša na obalu a portréty kapely stylizované do panoptikální odpudivosti napovídají, že cesta ke katarzi povede bezostyšným odhalením lidského utrpení. Skladby "Just Go", "Suffocate" a "Home" se dostaly do rádií, ale Staind našly své fanoušky především na nekonečných turné s Kidem Rockem, Limp Bizkit a Korn.
"Za celých šestnáct měsíců jsm měli deset zvukových zkoušek. V tom shonu se prostě na někoho nedostane. Ale my jsme byli rádi, že tam jsme a můžeme si zahrát," vzpomíná zpěvák. Výsledek? Nepřístupného skrznaskrz negativního alba se prodal milion kusů.
Průlom č.2 se konal opět za asistence Freda Dursta. Donutil Barona Lewise na jedné ze zastávek na turné "Family Values" zazpívat nedokončenou akustickoupísničku "Outside".
Aaron souhlasil pod podmínkou, že Fred bude zpívat druhý hlas. Nahrávka se dostala na kompilační živé album a nečekaně prorazila. "Hráli to v rádiu každých 20minut a my jsme si říkali: "Sakra, co se to děje?!."
Obejdeme se i bez velkého Freda! Takové by mohlo být heslo Staind při nahrávání dalšího alba. Za pomoci producenta Joshe Abrahama natočil jemnější a otevřenější materiál. K vzteku a smutku se přidává i naděje a porozumění. Aaron Lewis jako by vyrostl:" Trvalo mi dvacet osm let, než jsem pochopil, proč všechno tohle. Vidím světlo na konci tunelu dlouhého osmadvacet let."
Slunce osvítili dva největší hity- přívětivé písně "Fade" a "It´s Been Awhile". Pochopitelně předvádějí tu měkčí a kompromisnější tvář kapely. Obviňování starších generací už končí zapomenutím a smířením, jako ve "Fade". Podobně mimochodem vyznívá i písnička od Nickelback "Too Bad".
Název "Break The Cycle" (rozbij koloběh) shrnuje původní myšlenku: přetrhnout koloběh křivd, která se dědí z generace na generaci. Zvlášť v konzervativním a maloměstském prostředí Nové Anglie je to nosné téma. Musím však dodat, že s kapele nepodařilo nahrát podobné soudržné a přesvědčivé album, jako bylo "Dysfunction"; v USA se ho však prodalo už přes pět milionů kusů. "Nám nikdy nezáleželo na tom, co říkají kritici. Než něco vypustíme, musíme s tím být spokojeni především my samotní," namítl by Aaron Lewis.
Staind neplánují přestávky. Mike Mushok říká:" Nechtěl bych se stáhnout- říct si: Měli jsme úspěch, tak si dáme půl roku pauzu. Mezitím se spousta věcí změní a kapelu to může zničit." A tak hraje a hraje a hraje. Co můžou od Staind čekat Evropané, kteří se na velmi řídké koncerty na Starém kontinentě dostanou jen stěží? Světlo na konci tunelu nemusí nutně znamenat řešení všech problémů……..
Předposledním albem Staind je Chapter V. Po zvukové stránce je povedené, instrumentálně se řadí k nadprůměru ve svém žánru a závěrečná "Reply" je docela slušným příslibem do budoucna. Pokud ale porovnám "Chapter V" s deskami předchozími, tak nijak nevyčnívá ani výrazně nespadá pod úroveň. Zatím poslední deskou je The Singles 1996-2006, které bylo vydáno 14.11.2006.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.