
Někdy se mi vybaví starý dobrý časy. Vzpomínky. Na to, jak jsme se sestřenkou a bratrancem jezdili k babi. Jednou jsme se rozhodli, že si na návsi otevřeme krámek..lol..... a co teda budeme prodávat? Namazali sme piškoty nějakým krémem co zbyl babi od dortu a jeden stál 2,50 Kč...lol...Nebo jak sme chodili do lesa na borůvky, honili na půdě koťata, sousedům chodili na ořechy, tajně kouřili v cizí stodole, běhali v noci po silnici a když se blížilo auto, odskočili jsme do pangejtu a děsně sme se řehnili, jaká je to sranda..:P Vybírali sme popelnice na papír, takže sme měli doma pak kolekce starejch ábíček..:D A popelnice na plast kůli bodům z Aquily..:D Toho by se dalo jeste povedet! Jo, byla to sranda když si na to vzpomenu. To by se člověk fakt nasmál nad těma šílenostma. Taky vzpomínam na mejch 10let ve skautským oddíle. Na ty tábory. Nebo na bejvalou školu. Jenže pak je mi z toho nanic. Z toho, že je to všechno dávno pryč, nejde to vrátit. A taky to, jak to bylo pro mě krásný a tim pádem teď vzácný , tak je mi z toho právě smutno, a radši na to myslet ani nechci. Zvláštní. Přitom člověk když o všechno přijde, přece jen mu zbydou vzpomínky na něco pěkného, a může mu to vyvolat na duši hřejivej pocit....Jenže mě se chce akorát tak dycky brečet. To samý je u mě s hudbou. Možná se vám to taky stává... Při určitejch písničkách mam strašně smutou náladu, všechno mi začne štvát, vybaví se mi určitý věci, který se mi s tou písničkou vážou... Okamžiky z minulosti, z časů, kdy bylo zrovna všechno v pohodě...Slyšim krásnou písničku a chce se mi bulet. Dojímá mě to. Stává se mi, že ty tóny mě tak pohltí, že jakoby chci bejt uvnitř tý písničky. Ale protože je to blbost a vim že to nejde, tak mě to štve:P Pak to radši ale vypnu, pak by se mi udělalo ještě hůř...Asi je to divný, protože lidi spíš poslouchaj písničky, který se jim líbí, než ty, který semi jim nelíbí, to je asi logika..:P :) Ale to já si ty krásný věci radši nepustim, protože bych upadla to pochmurný nálady... Bolelo by mě to. Tak se tomu někdy snažim vyhejbat...
Hm. Chjo.
HELP ME!!!!!!
DOUFÁM,ŽE SI TO PŘEČTEŠ.DOTED JSEM NEVĚDĚ LA, KDO JSEM.JE MI 12,ROZVÁDÍ SE MI RODIČE A JÁ VŠECHNO ODSERU!!!KÁMOŠKY SE NA MĚ VZKAŠLALY A SMÍM KLUKEM SE NESMÍM VIDĚT!!!NEVÍM JAK DÁL...MILUJU ČERNOU-ŽÁDNOU JINOU NENOSÍM.O PŮLNOCI CHODÍME S KÁMOŠEM NA HŘBITOV,MILUJU HORORY A STRAŠNĚ RÁDA SE BOJÍM.CELÝ DEN JSEM ZAHRABANÁ V KNÍŽKÁCH A MÍ ZELENÝ OČI CELÉ ZVÝRAZNĚNÉ ČERNOU TUŽKOU JSOU DOST EXTRAVAGANTNÍ.NEVÍM,JESTLI JSEM GHOST NEBO NE...BOJÍM SE CO BY NA TO ŘEKLA MATKA A OKOLÍ!!!SNAD MI DOKÁŽEŠ POPRADIT PŘEDEM DÍK A MÁŠÚŽASNÝ BLOG!