.WHAT Y0U ARE, WE ALS0 WERE........................WHAT WE ARE, Y0U ALS0 WiLL BE.

Leden 2007

Rob Zombie - diskografie

26. ledna 2007 v 11:33 | HřbiTovanda |  //RoB ZomBie
.
.
.
WHITE ZOMBIE
La Sexorcisto: Devil Music Vol. 1 (1992)
1 Welcome To Planet Motherfucker/ Psychoholic Slag
2 Knuckle Duster
3 Thunder Kiss '65
4 Black Sunshine
5 Soul-Crusher
6 Cosmic Monsters Inc.
7 Spiderbaby (Yeah-Yeah-Yeah)
8 I Am Legend
9 Knuckle Duster
10 Thrust!
11 One Big Crunch
12 Grindhouse (A Go-Go)
13 Starface
14 Warp Asylum
_________________________________________________________
Astro Creep: 2000 (1995)
1 Electric Head, Part 1
2 Super Charger Heaven
3 Real Solution #9
4 Creature Of The Wheel
5 Electric Head, Part 2
6 Grease Paint And Monkey Brains
7 I, Zombie
8 More Human Than Human
9 El Phantasmo And The Chicken-Run Blast-O-Rama
10 Blur The Technicolor
11 Blood, Milk And Sky
_________________________________________________________
Supersexy Swingin' Sounds [edited] (1996)
1 Electric Head
2 More Human Than Human
3 I, Zombie
4 Grease Paint And Monkey Brains
5 Blur The Technicolor
6 Super-Charger Heaven
7 El Phantasmo And The Chicken-Run Blast-O-Rama
8 Blood, Milk And Sky
9 Real Solution #9
10 Electric Head
11 I'm Your Boogie Man
__________________________________________________________
ROB ZOMBIE
Hellbilly Deluxe (1998)
1 Call Of The Zombie
2 Superbeast
3 Dragula
4 Living Dead Girl
5 Perversion 99
6 Demonoid Phenomenon
7 Spookshow Baby
8 How To Make A Monster
9 Meet The Creeper
10 Ballad Of Resurrection Joe And Rosa Whore
11 What Lurks On Channel X?
12 Return Of The Phantom Stranger
13 Beginning Of The End
___________________________________________________________
American Made Music To Strip By (1999)
1 Dragula [Si Non Oscillas, Noli Tintinnare Mix]
2 Superbeast [Porno Holocaust Mix]
3 How To Make A Monster [Kitty's Purrrrformance Mix]
4 Living Dead Girl [Subliminal Seduction Mix]
5 Spookshow Baby [Black Leather Cat Suit Mix]
6 Demonoid Phenomenon [Sin Lives Mix]
7 Ballad Of Resurrection Joe And Rosa Whore [Ilsa She-Wolf Of Hollywood]
8 What Lurks On Channel X? [XXX Mix]
9 Meet The Creeper [Pink Pussy Mix]
10 Return Of The Phantom Stranger [Tuesday Night At The Chop Shop Mix]
11 Superbeast [Girl On A Motorcycle Mix]
12 Meet The Creeper [Brute Man & Wonder Girl Mix]
____________________________________________________________
Sinister Urge (2001)
1 Sinners Inc.
2 Demon Speeding
3 Dead Girl Superstar
4 Never Gonna Stop (The Red, Red Kroovy)
5 Iron Head
6 (Go To) California
7 Feel So Numb
8 Transylvanian Transmissions, Pt. 1
9 Bring Her Down (To Crippletown)
10 Scum Of The Earth
11 House Of 1000 Corpses
____________________________________________________________
Past, Present & Future (2003)
1 Thunder Kiss '65
2 Black Sunshine
3 Feed The Gods
4 More Human Than Human
5 Super Charger Heaven
6 I'm Your Boogieman
7 Hands Of Death (Burn Baby Burn)
8 The Great American Nightmare
9 Dragula
10 Living Dead Girl
11 Superbeast
12 Feel So Numb
13 Never Gonna Stop (The Red, Red Kroovy)
14 Demon Speeding
15 Brickhouse 2000
16 Pussy Liquor
17 Blitzkrieg Bop
18 Two-Lane Blacktop
19 Girl On Fire
_____________________________________________________________
Educated Horses (2006)
1 Sawdust In The Blood
2 American Witch
3 Foxy Foxy
4 17 Year Locust
5 The Scorpion Sleeps
6 100 Ways
7 Let It All Bleed Out
8 Death Of It All
9 Ride
10 The Devil's Rejects
11 The Lords Of Salem

Opeth - členové

24. ledna 2007 v 11:13 | HřbiTovanda |  //OpeTh
Mikael Akerfeldt - vokály
Narodil se 7. 4. 1974 ve Stockholmu.
Zpíval v kapele Eruption, která se dala dohromady v roce 1988 a zanikla v roce 1990. Po té založil Opeth. Hostoval i u kapel jako Katatonia, Ayeron, Bloodbath, Soilwork
Mikael je sběratelem rockových a heavy metalových desek ze sedmdesátých let.
Je ženatý, má malou dceru Melindu.
________________________________________________________
Peter Lindgren - kytary
Narodil se 6. 3. 1973 ve Stockholmu.
Do kapely přišel v roce 1991. Spolu s Akerfeldtem se podílí na psaní textů písní.
________________________________________________________
Martin Mendez - baskytara
Narodil se 6. 4. 1978 v Uruguayi.
Hrál v kapelách Proxima, Vinterkrig. Do Opeth přišel před natáčením alba Still Life.
________________________________________________________
Martin Axenrot - bicí
Narodil se v roce 1979 v Linköpingu.
Působil v kapelách Bloodbath, Witchery, Satanic Slaughter.
________________________________________________________
Per Wiberg - klávesy
S Opeth spolupracuje od roku 2003,kdy s nimi hrál na turné Deliverance /Damnation Tour, ale oficiálním členem se stal až v roce 2005.

Rob Zombie - biografie

23. ledna 2007 v 14:08 | HřbiTovanda |  //RoB ZomBie
.
.
Vůči Robu Zombiemu můžete mít tisíc výhrad. Budete mít jistě pravdu, když budete tvrdit, že jeho hudba je primitivní a neoriginální, že od roku 1985 hraje pořád jednu a tu samou píseň že jeho image komiksového hrdiny béčkových hororů budí spíše úsměv než skutečnou hrůzu. Pravdou ale také zůstává, že je to vskutku pracovitý chlapík, jehož poněkud vyvinutý talent je mnohostranný a nezpochybnitelný. Hudebník, zpěvák, filmový režisér, scénárista, producent, designér, autor komiksů…Všechno, do čeho se pustí, dělá důsledně, s maximálním zaujetím a s nepřehlédnutelným obchodnickým talentem. Když vydá novou desku, mohou si být jeho fanoušci jisti, že se jim dostane sice notně umolousaného a teatrálního glamrockového materiálu, ovšem v exkluzivním balení.
White Zombie
Robert Cummings se narodil 12. ledna 1966 v městečku Haverhill v Massachusetts. Jeho dospívání se odehrávalo v poněkud bizarním prostředí lunaparků a zábavních parků, kde odjakživa pracovala celá Robova rodina, včetně strýčků, tetiček, bratranců,sestřenic podobných figur. "Potloukali jsme se tam s bráchou celý dny," vzpomíná Rob. "Pořád dokola jsme mleli ty samé slogany, jenom abychom dostali dovnitř nějaké diváky. V té době se nám to zdálo normální." V 15letech Rob opustil tento pestrobarevný a nepravděpodobný svět a začal "studovat" na umělecké škole kresbu. Dlouho u toho ale nevydržel, protože se mu zdálo, že to je ztráta času. Přesunul se do New Yorku, kde se živil, jak se dalo. Buď jezdil na kole jako messenger, nebo spolu se svojí přítelkyní Shaunou Reynolds dělal grafické návrhy pro pornočasopisy. Oba je ale magickou sillou přitahoval rock and roll, a tak v roce 1985 založili kapelu White Zombie. Název si vypůjčili ze stejnojmenného filmového hororu z roku 1933 s legendárním hercem Bélou Lugosim.
Sauna přijala pseudonym Sean Yseult a bez jakýchkoli předchozích zkušeností se srdnatě chopila baskytary, Robert se přejmenoval na Roba Strakera a chňapnul po mikrofonu. Do party přibrali kytaristu Toma Fivea a bubeníka Ivana DePrumea a začali dělat rozruch. Jejich první vystoupení byl sice chaotická a diletantská, ale pořádně divoká, takže si v newyorském undergroundu brzy získali pověst pošahaných špinavců z ulice, kteří jsou schopni všeho. Protože z pochopitelných důvodů jim ten jejich kravál nechtěl nikdo vydat, museli tak učinit sami. Rob tedy založil label Silent Explosion, na němž si v roce 1987 vydali první album "Soul-Crusher". Přestože vyšlo o rok později v reedici u Caroline Records, jedná se i dnes v Evropě o téměř nesehnatelnou záležitost. Soudě podle kvality následující desky "Make Them Die Slowly" z roku 1989 jsme o nic nepřišli. Přestože druhé album vyšlo u poměrně velkého labelu Caroline Records a produkce se ujal renomovaný hudebník (spíše než producent) Bill Laswell, je to 40minut totální nudy. Jediná věc, která stojí skutečně za zmínku, je skutečnost, že se zde Rob poprvé představil coby Rob Zombie. V roce 1990 yvdávají White Zombie singl s coververzí skladby "God Of Chuder" od Kiss, což vyvolalo menší rozruch, jelikož na obalu je Rob Zambie zmalovaný podobně jako Gene Simmons, což popudilo členy Kiss daleko více než nelítostné zacházení s jejich skladbou, takže dokonce podali na White Zombie žalobu. Že se tím jenom ztrapnili, není myslím potřeba nijak zdůrazňovat. Caroline Records ale došla s těmi pošuky trpělivost a White Zombie vykopli. Ti s přesunuli do Los Angeels a tam nějakým zázrakem padli od oka lidem z Geffen Company, kteří s nimi podepsali smlouvu.
V roce 1992 vydávají zásadní album "La Sexorcisto: Devil Music Volume One" a všichni z něj šli do kolen.
Kostrbaté tempo, drsné kytarové rify, hrdelní řev, industriální Hamply, hardcoreová intenzita a bizarní proud obskurních textů tvořily dohromady monstrózní palbu z kolosálního kanónu , který bez milosti odstřelil jakékoliv námitky. Produkce se ujal už tehdy uznávaný Andy Wallace (RATM, Nirvana, Helmet), a snad také díky jemu se tohoto kypícího metalcoreového zmatku prodalo více než 2miliony kopií, a zplodil takové "hity" jak na Grammy navrženou "Tunder Kiss 65" anebo zlobně vrčící "Black Sunshine" s hostujícím Iggym Popem. Kapela se vrhla na turné a koncertovala nepřetržitě dva a půl roku. Pokud jejich debut u velké firmy vyvolal nemalou senzaci, účinek jejich druhého alba "Astro Creep 2000" se rovnal přímo jaderné explozi. Na postu bubeníka s objevil rodák z Bronxu John Tempesta (ex-Testament, Exodus) a produkci si vzal na starost tvůrce v té době snad nejtvrdšího zvuku široko daleko - Terry Date (Pantera, Prong, Deftones). Pár týdnů po vydání této desky se prodalo víc něž milion kopií a její největší hit "More Human Than Human" se hrál dokonce na mainstreamových rozhlasových stanicích, které až do chvíle kapelu okázale ignorovaly. To, o co s pokoušeli na předcházejícím cd, zde rozvinuli plnou silou. Bizarní kříženec metalu a hardcoreu, prošpikovaný dialogy z béčkových hororů, texty plnými násilí, posedlostí sexem a smrtí. Album se okamžitě po vydání dostalo do první desítky amerického albového žebříčku a zůstalo tam trčet 2 měsíce. Video ke skladbě "More Human Than Human" dokonce zvítězilo v kategorii nejlepší hardrockový klip v MTV Video Music Award a album získalo třikrát platinové ocenění. Jako správný obchodník kul Rob ještě žhavé železo, a tak v roce 1996 sestavil Remixové album "Supersexy Swingin´Sounds", na němž se vyřádili takoví "střelci" elektronicko-taneční scény jako PM Dan, The Dust Brother, Charlie Clouser či John Fryer. Kapela znovu vyráží na celosvětové turné, a přestože je jejich vytížení značné, najdou si jednotliví členovo čas i na vedlejší projekty. Rob Zombie např. nazpíval duet se svým idolem Alicem Cooperem nazvaný "The Hands Of Death", jenž s objevil na soundtracku k tv sérii "X-Files", podílel se na scénáři k filmu "Vrána 2: Město andělů", kde se objevila jeho píseň "I´m Your Boogie Man", přispěl kreslenou sekvencí pro animovaný film "Beavis and Butthead Do America" a nazpíval další duet "The Great American Nightmare"s tím nádherným pošahancem Howardem Sternem pro jeho kontroverzní film "Soukromé neřesti". Nezaháleli ale ani zbývající členové White Zombie. Baskytaristka Sean Yseult společně s kytaristou Jayem Yuengerem se dali do party s Davem Navarrem (Jane´s Addiction, RHCP) a Keithem Morrisem (Cicle Jerks) v punkem ovlivněné formaci Bull Taco. V obdobném složení Morris, Navarro, Chad Smith (RHCP), Zander Schloss (Cicle Jerks) a Greg Rogers (Obessed) pak tato parta namaskovaná jako "Zombie Allstars" vydala tributní album "Germs". Přes zjevné úspěchy se však v roce 1997 White Zombie zmítaní vnitřními rozpory rozpadají. "Kapela byla pohromadě 13let a prostě nám došel dech," komentuje to Rob. "Není nic horšího, než když kapela zůstane pohromadě a vy si říkáte:Ježíšmarjá, kdyby se radši rozpadli, sráči jedni!"
Rob to ale nehodlal zabalit ani a vteřinu a své věrné potěšil už o rok později svým prvním sólovým abem "Hellbilly Deluxe". Ze staré sestavy zbyl kromě Roba jen fenomenální bubeník John Tempesta, nováčky se stali kytarista Riggs a basák Blasko. Produkce se ujal zkušený Scott Humprey (Metallica, Mötley Crue) a jako host se na albu objevil např. kytarista Danny Lohner (NIN) anebo bubeník Tommy Lee (Mötley Crue, Methods Of Mayhem). Očekávat od Roba Zombieho nějaké převratné změny by bylo jistě pošetilé, a tak nikoho nepřekvapilo, že se toto album neslo přesně v duchu bývalých White Zombie. Jeho jevištní show nabrala neskutečné obrátky, od stylizovaných kostýmů přes bombastickou světelnou show a pyrotechnické hrátky, až p smyslně se vlnící slečny spoře oděné v latexu. Deska byla komerčně velmi úspěšná, získala trojnásobnou platinu a píseň "superbeast" byla nominována na cenu Grammy za nejlepší hardrockovou skladbu. Následovalo remixové album "American Made Music To Strip By, na němž Robovy skladby pojaly po svém např. Rammstein, DJ Lethal (Limp Bizkit), Charlie Clouser (NIN) anebo Chris Vrenna (NIN). V létě 2000 nahrává Rob novou píseň pro další soundtrack "Mission Impossible" a začíná pracovat na scénáři k vlastnímu filmu "House Of 1000 Corpses", který si také sám režíroval. Že se jedná o pořádně drsný horor, je snad každému jasné. Pro kina byl tento film uvolněn až v roce 2004 a okamžitě se stal kultovní záležitostí. Za poměrně krátkou dobu vydělal téměř 13milionů dolarů a rozšířil už tak dost početný okruh jeho fanoušků. Na další studiové album si museli jeho fanoušci počkat 4roky. "The Sinister Urge" vydané roku 2001 bylo sice plné slavných jmen, ale jinak se jednalo o poněkud omšelou kopii předcházejícího cd, což ovšem fanouškům Roba Zombieho vadilo pramálo. Kromě stabilní sestavy Zombie/ Tempesta/ Blasko/ Riggs zde na kytaru vypomohl Kerry King (Slayer), Phil X (Alice Cooper) a Danny Lohner (NIN), na baskytaru Chris Chaney (Methods Of Mayhem) a na bicí Josh Freese (Suicidal Tendencies, A Perfect Circle) anebo Tommy Lee (Mötley Crue, Methods Of Mayhem). Hamply a ding nedostal na starosti nikd menší než Mix Master Mike (Beastie Boys) a DJ Lethal (Limp Bizkit). Jako třešnička na tom pověstném dortu se pak jeví jeho duet s Ozzym Osbournem ve skladbě "Iron Head", která patří bezesporu k jeho vrcholům. Rob Zombie pak v tom roce absolvoval s Ozzym velmi úspěšné turné po Americe.
Rob složil skladby pro soundtracky k filmům "Daredevil" a "Matrix Reloaded", aktivně s podílel spolu s Johnnym Ramonem na vzniku tributního alba Ramones "We Are A Happy Family" na němž se vedle sebe paradoxně objevily takové formace jako U2, Kiss, Rancid, Garbage, Tom Waits, RHCP anebo Eddie Veder + Zeke. Vyšla mu také antologie komiksů "Rom Zombie´s Spooks International".
V roce 2006 vydal své zatím poslední album Educate Horses. Ve svých 37letech se oženil se svojí dlouholetou přítelkyní Sjeti Kitty Moon, která se už dříve objevila v klipech "Libiny Dead Girl", "Dragula" a "More Human Than Human", a jestli si ji přesto nedokážete vybavit, mrkněte se na obal remixového alba "American Made Music To Strip By", kde předvádí své půvaby.
A na závěr ještě jedna perlička. To, že bratr Roba Zombieho, jenž si říká Spider, má vlastním poměrně úspěšnou kapelu Powerman 5000, je celkem známá věc, ale možná nevíte, že v ní spolu s ním působí bratr bubeníka Johna Tempesty - kytarista M33.


Natalie Shau - galerie

21. ledna 2007 v 16:30 | HřbiTovanda |  >>NaTaLie Shau
bones & silk
___________________________________________________________________________________
photos
____________________________________________________________________________________
single works
____________________________________________________________________________
clockwork
_______________________________________________________________________________________
toys
____________________________________________________________________________
Alphabet
____________________________________________________________________________
další obrázky, fotografie a grafiku autorky naleznete ZDE

František Gellner - tvorba

21. ledna 2007 v 16:23 | HřbiTovanda |  +FranTišeK GellneR
Puberta
Příliš záhy lásky o hodech mně pěla,
o zhýřených nocích, o náručích děv,
příliš záhy znavil údy mého těla,
její lákavý a slibující zpěv.
Ale marně ruce mé se vztahovaly
ku prostřeným stolům, byť jen po zbytcích.
Na svá prsa, v nichž se žáry masa vzňaly,
rval jsem jenom chimér mlhovitý sníh.
Ó, ty dlouhé noci zoufalého bdění,
když se v okna jitro stále nevrací,
a když tělo, pro něž není ukojení,
v nelítostné temno tupě krvácí.
.
Demaskovaná láska
Dobře jsem jeď a dobře jsem pil
na večer ve Pšorrbroji
a v noci jsem se nasytil
smyslnou láskou tvojí.
Tvá malá ramena líbal jsem
něžně znova a znova.
V přívalu vděčnosti říkal jsem
sladká a dětinská slova.
Nevím ženo, jak v tobě ďas
vzbudil šlapanou pýchu,
že ironizovat začal's
vážnost našeho hříchu
a sliby, které se neplní,
a vášeň, co do rána zchladne,
a něhu, jež nitro nezvlní,
za niž se zastydím za dne.
Namrazilo mne. Pravdy slov tvých
vědom byl jsem si zcela.
Drzé své ruce jsem zahanben zdvih'
z tvého dívčího těla.
.
Jarní noc
Jarní noc působí sic blahodárně,
těžko však radovat se o vodě.
Má garderoba visí v zastavárně,
jako já visím v každé hospodě.
Je v světě velmi málo dobrých lidí
a ještě méně je tu kreditu;
za svoji zbytečnost v mé kapse stydí
se domovní klíč a klíč od bytu.
Rodičům lezou za nehty mé dloužky
a nešetřím jich, synek nevděčný,
a dělám všecko, jenom ne své zkoušky.
Však dobře vím: jsem člověk zbytečný.
Mne těší jen, že každý zbytečný je,
poslední trhan jak muž výtečný,
že zbytečné je všechno, co tu žije
i nežije. - Jsem člověk zbytečný.
.
Elegie
Dech tvůj vůni ovocné měl šťávy
jižních moruší,
vlas tvůj rozzařoval kol tvé hlavy
lučin ovzduší.
Plály opálem tvé šeré zraky
večer při světle,
a tvé rety jako rudé máky
žhnuly rozkvetlé.
Z knihy svého života jsem, ženo,
rval po listu list,
a všechno je spáleno, kde jméno
tvé bylo lze číst.
Ale kdo se ve svém srdci vyzná?
V rámci z mosazi
poutí světem mě tvá podobizna
všade provází.
Z těch nebyla's, na něž zapomíná
člověk pro jiné.
Dnes vím: Na tom světě žádná jiná.
A ty taky ne.

J. H. Krchovský - tvorba

21. ledna 2007 v 16:19 | HřbiTovanda |  +J.H.Krch0vsKý
J.H.Krchovský

ZA SMRTÍ TEČKA, DVOJTEČKA, ČI OTAZNÍK...
vznik, život, zánik... Konec nebo znova vznik?
odpověď neznám; nechci ji znát, zatím ne
- zemřu-li, ztratím život! Ne, on ztratí mne...
(Chci ještě chvíli)


PĚT KROKŮ VPŘED A ČTYŘI ZPĚT JDU PODÉL PLOTU
vítr mne rve a řve: Dál nechoď, nechoď dále!
- proč právě teď bůh seslal takovouto slotu
když spěchám stát se králem na maškarním bále?!

Ten svinský vítr! Kéž by aspoň chvíli nevál
dlaň tisknu k masce, jež tak bolestně mě vězní
a dál podzimní nocí kráčím na karneval
v té nejkrutější ze svých masek - totiž bez ní

(Chci ještě chvíli)


ZHNUSEN SÁM SEBOU CPU SI RUKU DO HUBY
- jsem nechutný a hnusný, mrzký parazit!
ku stisku dlaní - z vděku, že dál mohu být
snažím se druhou do prdele zarazit

(Chci ještě chvíli)


PRÁZDNOTOU? ANI TOU NE... TMOU MÉ OČI ZEJÍ
v tíživé vůni vadnoucích již orchidejí
zrak čísi skrze cosi v sebe - nikam hledí
prost otázek, pln nevýslovných odpovědí

(Chci ještě chvíli)


ZDVIHNU-LI VÍČKA...

Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne
nesnesu pohled na nic (- což je oboustranně platné)
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna
je emocionálně pro mě zcela neúnosná

(Chci ještě chvíli)


MÉ "RÝMY"... - MOHU ZVÁT SVÉ BÁSNĚ SVÝMI?
já jsem je nepsal; já byl napsán jimi...

(Chci ještě chvíli)


JAZYK MI LEZE Z ÚST A HLAVA SE MI TOČÍ
nemohu snést ten pohled, pohled vlastních očí
a stísňující, neodbytný pocit viny
- já nejsem já. A nejsem ani nikdo jiný

(Chci ještě chvíli)


POSLEDNÍ VEČEŘE

Jenom já a můj stín... - Zbylí dva v arše
gramofon vyhrává smuteční marše
a břehů nevidno, ani hor, natož měst...
poslední večeře (jednotné menu):
prsíčka holubic, obloha - ratolest
stylové prostředí, nelidské ceny

(Všechno je jako dřív)


JAK BUDE PO SMRTI? - TOBĚ DOST TĚŽCE...
není co závidět; netěš se, - těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
- očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední...
Jak bude po smrti? Tak jako před ní

(Všechno je jako dřív)


ACH, JAK JE KRÁTKÁ POUŤ POUPÁTEK K OHRYZKŮM...
všem ženám, - jablkům, žehnám Pax vobiscum
a dál se točí svět, theatrum Dei
a dívky s pláčem jdou, ještě se smějí

Jak od nich alespoň zrakem se odpoutat
když ani v myšlenkách nemám klid od poupat...
a dál se točí svět, theatrum mundi
a dál se točí svět okolo kundy

(Všechno je jako dřív)


VÁNOCE

Brusle, či kožíšek? - co komu k Vánocům?
alespoň morčátko... Budiž dnes přáno snům
...tam v nebi nahoře houf bílých andílků
už chystá každému - dle zásluh - nadílku

Už k sáňkám s dárečky připřáhli koníčky
bělounkou jiskřivou tmou zvoní rolničky
i já se usmívám v napjatém těšení...
dluhů tři prdele a hovno v kešeni

(Všechno je jako dřív)


NA VRATKÉ HLADINĚ PLUJÍ DVĚ LABUTĚ...
tu a tam (po tom všem...) strništěm škrábu tě
ty moje ubohá, rusalko bledá...
- ach, Leda s labutí! (S labutí - leda...)

(Všechno je jako dřív)





Mám svou nohu mezi dveřmi
do místnosti nekonečné
z ní na sebe křičím: Věř mi
- je to marné a zbytečné!

Z jedné strany dovnitř cpu se
a z druhé si bráním vstupu
v ostrých zpětných zubech v puse
držím konec svého trupu

(Procházka urnovým hájem)




Chčiju klidně dolu z oken
-jsem přec pánem svýho domu!
přesto skrytě šilhám okem
copak dole říkaj tomu

Nic neříkaj, nic nevidí
jenom sedí v podřepu
klopí oči, snad se stydí
že mi serou do sklepů

(Bestiální něha)




Spím a sny mám samé hnusné...
proč, když vedle sebe usnem
proč se nezdáš v mých snech ty?
denně křičím ze sna: Pojď sem!
přesto vstávám sám a zpocen
s vlastní kůží za nehty...

(Bestiální něha)




Mé milé je dnes dvacet čtyři
tak vytáhl jsem z kalhot úd
a napsla jsem si na žalud:
"Vše nejlepší Ti přeje Jiří!"
už zvoní zvonek, otevírám
se ztopořeným pohlavím
dvě pionýrky na mě zíraj
snad přišly pro sběr, co já vím...

(Zamilovaný dement)




Nevím, v kterém sedím pajzlu
nevidím už přes své oči...
na thérové zídce hajzlu
kreslím velké srdce močí

Až tam půjdu do pětice
(zatím jsem byl čtyřikrát)
napíšu doprostřed srdce:
JÁ + JÁ že mám se rád

(Bestiální něha)




Mám zas trochu divný pocit
neklidného spáče
který náhle ze sna procit
a zjistil, že pláče

O zeď jsem si utřel slzy
po snu, který se mi zdál
bylo síce ještě brzy
ale moh jsem snad spát dál?!

Ze strachu jsem zůstal bdít
a uniknul dřímotě
bál jsem se zas znovu snít
zlý sen s svém životě...

(Procházka urnový hájem)




Má bestiální něho
chtěl jsem se zavřít
s tebou
do domu srdce mého
kde se sny o snech
ve spánku zdají...
zavřít se do něj
než strhnout ho dají...
do prázdných oken
jsem příliš zamilován
obehnán drátem
a skrz naskrz
podminován

(Bestiální něha)




Někdy na tebe myslím
když v podzimných ránech
plazím se vlhkým listím
po hrobkách na Olšanech

Občas tě i potkám
když se tvůj obraz nerozdvojí
směješ se mrtvým fotkám
všem, jenom né té mojí

Jednou ti vyznám lásku
a budeš-li mít zájem
pozvu tě na procházku
urnovým hájem

Zatím mne však drtí
skutečnost tíživá
že ač nejsi po smrti
tak přesto nejsi živá!

(Procházka urnovým hájem)


Zkus prosit cestou cizí chodce
pros, aby domů s náma šli
že je nám úzko na mašli
jak v odbržděné maringotce
že bojíš se být se mnou sama
a hlídat mě až do rána
v mém strašném domě, kam jde s náma
nám v patách jak stín Morana

(Zamilovaný dement)


OBUT A OBLEČEN POČÍTÁM MINUTY
- čeká mě příšerná křížová cesta
svíjím se u dveří do klubka svinutý
třesu se, potím se, v noci jsem nespal


Z kabátu odlétly zbylé dva knoflíky
sotva jsem oblečen, hned se zas svlíkám
čelo mám do krve rozbité od kliky
- proboha nemohu! Nechci jít nikam!


Někoho uvidět, být viděn kýmkoliv
obojí děsí mě hrůzností stejnou
kéž bych měl vypito aspoň tak pět šest piv
kéž bych měl někoho, kdo by šel se mnou!


Kdybych moh alespoň požádat kohosi
někoho, kdo by se v ulicích nebál
podat mu peníze, tašku a poprosit:
prosím vás, kupte mi naproti chleba!


(Valčík s mým stínem)



BYLO MI DNESKA TAK SMUTNO…

Bylo mi dneska tak smutno z mých vlastních slov
jimiž furt naříkám, jak žiju stěží
tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov
abych si upřesnil, co je to Nežít


…Chodím a přemýšlím; přituhlo, stmívá se
nemám se k odchodu, postávám před branou
a koukám se strachem na vločky ve vlasech
jestli v nich roztají, anebo zůstanou…


Slyším však hrobníka: - Hej, pane, zamykám
mrtví chtěj taky spát, běžte už domů!
…poslušně odcházím, - proboha, ale kam?!
- vracím se k aleji hřbitovních stromů


(Valčík s mým stínem)



MARASMUS? ASKEZE?! UŽ MĚ TO NEBAVÍ!
stejně tak celibát, ten mne sral po léta
nevím, proč Březina nezůstal Jebavý
může snad krásnější jméno chtít poéta?


(Nové valčíky)



MÁŠ HEZKÉ KALHOTKY, - K VÁNOCŮM OD MÁMY?
ta vůně Azuru málem až omámí
Moc pěkné kalhotky! Co guma? Neřeže?
myslím, že raději zamknu ty dveře, že…
Hlaďoučké kalhotky… - Hedvábí? Mušelín?
Půjč mi je na chvilku, jak by mi slušely!


(Nové valčíky)



BOŽÍ HOD V CHRÁMU SV. MIKULÁŠE

Chrám, to je budova poměrně stylová
pokud se jednomu zachce "se milovat"
jen jsem se musel vzdát estétských nároků
a spolknout averzi, kterou mám k baroku


Petřín byl pod sněhem a nejsem Eskymák
abych to v šestnácti pod nulou hezky zmák
kostel byl naopak příjemně vyhřátý
…Ježíšek v jeslích spal zahříván zvířaty


Když jsi se k betlémským jesličkám skláněla
stoup jsem si za tebe a s tváří anděla
stáh jsem ti punčochy, a kabát se sukní
vyhrnul přes boky, abych měl cestu k ní

Kalhotky, ty vem čert, prostě mi vadily
jediným trhnutím vznikly z nich dva díly
čímž jsem si zajistil přístup k tvé sliznici
která již čekala, vlhká i žíznící

Lidé si mysleli, že vzdycháš dojetím
byla jsi dojatá, jenomže pouze tím
že tě má varlata hřála až na pochvě
a úd byl nadoraz (to len sám Pán Boh vie…)



UŽ V AUTOBUSE CESTOU TAM MNE ZAUJALA
věk asi dvacet; plachá, štíhlá, spíše malá
a ovšem krásná! A mně čímsi vnitřně blízká
(…kalhoty ostře zaříznuté v stydkých pyskách)


Před bránou ZOO stála za mnou u pokladny
v týlu jsem cítil pohled žáruplně chladný
byť k zešílení váben jejím (nejen) tělem
srab, utekl jsem k pavilonu malých šelem


Chtíč zmítá mnou a v hlavě se mi leccos motá
čumím jak vůl do prázdné klece ocelota
mám, nebo nemám?! - Je mi jasné, že by chtěla…
vycházím ven a kolena mám rozechvělá


Na denním světle znovu slabě zaváhal jsem
ale jdu dál, zván tajuplným, temným hlasem
- vtom jsem ji spatřil; zrudla, oči cudně klopíc
v rozkroku mokrá vyšla z pavilonu opic


(Chci ještě chvíli)



UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍ
sám sebe hrát, - že jsem… Chci spát
předstírám spánek, tvář mne bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád


Jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád


(Chci ještě chvíli)



ŠPLOUCHÁNÍ VLN…

Šplouchání vln, stůl pro jednoho (a mých mnoho stínů)…
svíce se krátí; zhasla… Nastává čas pro hostinu
trýznivá blízkost přehrady, bolestná vůně noci
co na srdci, to na jazyku - sladce hořký pocit…
sám s vůní Svratky, laskán vánkem hladkým od Bystrce
s ubrouskem kolem krku potmě žvýkám svoje srdce


(Chci ještě chvíli)



BYLO TO NEDÁVNO, TEPRVE PŘED PÁR DNY…
seděla opodál v příšeří vinárny
furt na mě koukala, - byla dost opilá
řek jsem si, že by se snad ještě vzchopila…


Ve stavu, kdy už se pode mnou motá zem
přisedl jsem si k ní (se slušným dotazem)
a s pěnou u huby jak bych měl vzteklinu
vjel jsem jí pod sukni dlaní až ke klínu


Poněkud pasivní (i to mi přišlo vhod)
lhostejná, se zrakem upřeným v jeden bod
dělala jako že nic to s ní nedělá
- alespoň zpočátku, když ještě seděla


…Zůstala pod stolem, punčochy u kolen
vstal jsem a pil jsem dál (aspoň já ukojen)
potom ji odnesli. A pořád čuměla!
snad, - v lepším případě, byla jen umělá…


(Všechno je jako dřív)



POSLEDNÍ DEN VŠECH DNÍ… KDO MŮŽEŠ, DĚKUJ!
poslední hodina starého věku
poslední minuty zkurvené epochy
poslední vteřiny (poslední bezpochyb)
nastává Nový věk. - Bůh žehnej dětem…
Nový věk nastává, co svět je světem


(Všechno je jako dřív)

NAD ŠŇŮROU S PLAVKAMA MĚSÍC JE V KOLE
v předvečer dalšího marného dne
přes kopec slyším vlak z Králova Pole
tentýž vlak včera sem vezl i mne…


Před sebou zavřený zbytečný sešit
po týdnech těšení zase tu jsem…
a co dál? Co si přát, na co se těšit?!
na cestu ve vlaku, na cestu sem…


(Všechno je jako dřív)



DRUHOU NOC TEPLOTA DRŽÍ SE PŘI NULE
objímám vlastní kříž v touze se ohřát…
všechno, co stane se, dávno je minulé
je jenom věčné teď, věčné nic pořád


…Zas piju "U splavu"… A řeka plyne
všechno je jako dřív; jen trochu jiné…


(Všechno je jako dřív)





JAK BYCH MĚL V PRDELI PÁLIVOU KAPII
pospíchám na pivo, už ať se napiji!
týden jsem nechlastal (aspoň ne "přes míru")
což mohlo ohrozit běžný řád vesmíru


(Nové valčíky)

Luis Royo - galerie

21. ledna 2007 v 16:14 | HřbiTovanda |  >>LuiS RoYo


Jakub Schikaneder - biografie

21. ledna 2007 v 16:01 | HřbiTovanda |  >>JaKub SchiKanedeR
Schikanederův osobní život je prost skandálů, alkoholických výstřelků, temných kolotočů útěků do dalekých krajin či psychických vyšinutí. Jeho dráha je tak jasná, čistá a zdánlivě jednoduchá, že bychom zde spíše mohli nalézt analogii s akademickou kariérou profesora Tolkiena…
Život
Jakub Schikaneder se narodil 27.února 1855 v rodině celního úředníka. Jeho rodiče patřili spíše ke střední vrstvě, a tak se nedá říci, že by malý Schikaneder trpěl nějakou nouzí. Již odmala byl obklopen zájmem o kulturu a umění(k jeho předkům patřil např. Emanuel Schikaneder, autor libreta k Mozartově Kouzelné flétně), proto si mohl dovolit ten luxus, že se při přemýšlení o další budoucnosti rozhodoval mezi malířstvím a divadlem. Nakonec malba zvítězila a Schikaneder je v roce 1870 přijat na Akademii výtvarných umění. A stejně jako každý talent, přichází do strnulého prostředí, i Schikaneder se zanedlouho potýká s ustrnulou estetikou, prosazovanou vedením školy. Uvědomme si, že v té době sílí dělnické hnutí, probíhá Pařížská komuna, nastupují různé sociální a socialistické teorie, což se nutně musí projevit v tvorbě a myšlení mladých umělců.
První pokus upozornit na sebe širší i odbornou veřejnost Schikaneder učinil v letech 1876 a 1878, kdy na Žofíně vystavil obrazy "Poslední dílo" nebo "Příšerná společnost", později chválené Janem Nerudou. Touha poznávat a nechat se obohatit moderními trendy však Schikanedera žene za hranice- nejprve do Paříže a posléze ke Gabrielu Maxovi na mnichovskou akademii. Málo známou skutečností je také autorství Schikanedera a Emanuela Lišky první opony Národního divadla, která vzala za své při požáru r.1881.
Během 80.let 19.století Schikaneder pendluje mezi Prahou a Mnichovem, jeho výtvarný ráz se posunuje od akademického malby k sociálním tématům s výrazným teskným laděním. V r.1885 se stává asistentem na Umělecko-průmyslové škole v Praze. V r.1890 dokončuje jeden ze svých přelomoých obrazů "Vražda v domě", ve kterém nedemonstrativně přiklonil k realisticko-naturalistickému proudu, jenž nísty hraničil s dobovým dokumentem a reportáží. Obraz sám zaznamenává ve stejném roce úspěch na berlínské mezinárodní výstavě.
Dílo a mistrovo směřování v letech 1890-1910 je poznamenáno snahou o syntézu nejrůznějších estetických objevů a oblasti vztahu smyslů, psychiky, tvarů a techniky spolu s reflexí šířícího se nietzischeovského nebo schopenhauerovského pesimismu. Na přelomu století se pak dostává ke krajinářství, motivům noční Prahy nebo interiérovým námětům, ve kterých se pohrává se světlem a niternými náladami rozostřených maleb.
na počátku 20.století Schikaneder opět vyráží na cesty po Evropě, což mu záhy logicky překazí 1.světová válka. V závěru života podniká výlety zejména k Jaderskému moři nebo Severnímu moři na ostrov Helgoland. Umírá 15.ledna 1924.
Tvorba
Jak bylo již uvedeno výše, poprvé na sebe Schikaneder upozornil r.1876 svým vystavením obrazu "Poslední dílo". Mezi vystavenými pracemi ostatních autorů si jej povšiml Jan Neruda, stejně jako o dva roky později obrazu "Příšerná společnost". Již tehdy na základě psychologického ladění obrazů předpověděl mladému umělci velkou budoucnost. Předpověď se sice z hlediska širší známosti nevyplnila, co se však týče podmanivosti díla, vyšlo to dokonale…
Druhé zastavení učiňme v r.1882. Po několika letech tápání a hledání uměleckého výrazu Schikaneder vystavuje přelomové, bohužel již dnes ztracené dílo "Přísaha Lollardů".
V Schikanederovi jako by se snoubily dvě odlišné tendence. Na jednu stranu ozvuky bohatého sociálního kvasu a ruchu, odlesky krve po idealismu Pařížské komuny, na druhou stranu jakési směřování k morbidním a neradostným tématům, smrti mnoha jejích podobách, např. utonutí, vražda, nemoc. Projevilo se to ilustracemi k Hejdukově epické básni "Za volnost a víru". Častěji se v 80.letech 19.století začínají objevovat ženské postavy, v drtivé většině však vyjadřují pocity osamění, opuštění nebo smutku.
Na přelomu 90. a 90.let se pak v tvorbě českých umělců začínají projevovat tendence k realistickému zobrazení skutečnosti. Vycházeli přitom ze Zolovy teze, že skutečnost má být podána tak, jak je. Bez příkras. Tyto tendence se nemohly vyhnout ani Schikanederovi. V r.1890 na ně reagoval vytvořením "Vraždy v domě", která byla označena za programové dílo českého realismu. U autora nejvíc zapůsobí jeho práce se světlem a stíny, kouzelná atmosféra minulého století z maleb přímo srší a mistrovsky prokreslené postavy promlouvají k pozorovateli...
Přichází temno
Toto všechno však měly být pouhé náznaky toho, co mělo teprve přijít. Již od počátku 90.let se v Schikanederově tvorbě začínají objevovat první pokusy vstřebat soudobé objevy na poli vztahu psychiky, světla, stínů, tvarů a techniky nebo kupříkladu Schopenhauerovy interpretace hudby a jejich uplatnění ve struktuře obraze. Schikaneder čím dál více využívá techniku nanášené a roztírané barevné hmoty, pastely a uhel a jeho malby se stávají neurčitějšími, nejasnějšími a abstraktnějšími. Současně však o to výrazněji začínají vyjadřovat pocity zoufalství, samoty, nekonečného smutku a prázdnoty.
Prvně se to projevuje v prvním Schikanederově krajinářském období, zadíváme-li se na taková plátna jako "Kontemplace" (1893), "V podvečer" (1898), "Poslední pomazání" (1897) nebo "Sníh" (1899), dolehne na nás nekonečná opuštěná prázdnota. Není úniku, jenom pohled na dávno zešedlé a zaprášené filmové plátno, na kterém se zhmotňuje smutek z nikdy nenaplněných snů. Sklopené zraky postav v obrazech jakoby naznačují, že již neexistuje žádná naděje a je marné doufat v nějaké východisko ze všeobecného zoufalství. Podle mého názoru se ale Schikanederův talent nejvíce projevuje v zobrazování podvečerní nebo noční Prahy. Obrazy s touto tematikou vznikají na počátku 20.století a patří možná mezi to nejlepší, co Schikaneder vytvořil. Na motivech převážně z Malé Strany - "Maltézské náměstí za mlhy" (1907-1909), "Nokturno ve staré Praze" (1911), "Ulice navečer" (1906) nebo "Zimní večer ve městě" (1907-1909) - se podařilo vyjádřit niternou podstatu bezvýchodnosti a definitivní ohraničeností lidského bytí, ztraceného uprostřed kamenného moře, a nostalgii po dávno ztracených okamžicích lidského tepla. Noc, temný lézavý podvečer umocněný mlhou, ve které se pouze objevují obrysy bědných lidských existencí, aby dál putovaly na své záhadné cestě, nekonečnost a hlubokost okamžiků samoty a zatracení. Mistr se tak dotknul samotné podstaty lidské emoce a strachu z existence, které pronásledují každého z nás během bezesných nocí.
Naposledy se pak se Schikanederem setkáme během první světové války a ve 20.letech, kdy se zaobírají tématem moře a pobřeží ("Večer na pobřeží"), ve kterých si ovšem zachoval neopakovatelnou atmosféru stesku o tom, co se již nikdy nevrátí a co nenávratně zapadlo do propasti věků. Nic neexistuje. kromě smutku, chladu a temna, sychravého, plíživého a všeobjímajícího temna…

Victoria Francés - galerie

21. ledna 2007 v 15:27 | HřbiTovanda |  >>VicToRia FranCés
JEJÍ TVORBA
Pro zvětšení klikněte.

Angel Wings


Jde o soubor obrázků, skiců a fotografií. Je to prozatím poslední soubor po Favole.
Pro zvětšení klikněte.

Favole 3: Gélida Luz

Tento třetí díl série Favole, nesoucí název Gélida Luz, dává finální tečku do znepokojivé historie dívky v hledání jejího Ezequile. Procházka mezi upíry, čarodějnicemi a strašidly, která přiblíží temnotu lesů a temnotu hradů, díky fantastickému vyprávění doprovázenému romantickými i melancholickými obrazy.
Pro zvětšení klikněte.

Favole 2: Libérame


Druhý díl série Favole znovu díky kresbám Victorii Francés a nádherné poetické prózy navozuje goticko-romantickou atmosféru s upíry, čarodějnicemi, a přízraky. V pochmurnén a snovém příběhu nesmí chybět ani Ezequil.
Pro zvětšení klikněte.

Favole: Lágrimas de Piedra


Dívka, smrt, vycházení z náhrobního kamene - to všechno nejdete ve Favole: Lágrimas de Piedra
Pro zvětšení klikněte.
Pro zvětšení klikněte.

Kalendář 2007


Její obrázky:

H. R. Giger (part two)

20. ledna 2007 v 16:51 | HřbiTovanda |  >>H.R.GigeR
.
.
.
V roce 1988 vychází desetisvazková edice děl A. Crowleyho, Lovecrafta a T. Learyho, jejíž obaly zdobí Gigerovymotivy. Malíř se také zúčastňuje Alchimystického symposia v St. Allen a dokončuje svou knihu "Biomechanics". Vrací se do Tokia, kde buduje svůj první bar s interiérem, který vzniká výhradně dle jeho vlastních návrhů.
Následuje práce na obalu singlu "The Atomic Playboys"kytaristy Stevea Stevense & The Atomic Playboy. Další jeho obraz se objeví jako cover alba "Hallucinations" německé deathmetalové formace Atrocity, u níž si Giger oblíbil nihilismus a abstraktní rytmické figury v její hudbě. V roce 1991 vytváří design pro film "Dead Star" Billa Maloneho a kapela Sacrosanct vydá "Recesess For The Depraved",a tak jako jiné kapely před nimi sáhne pro obal k dílu švýcarského mistra.
Giger neustále pracuje na své technice. Začíná stále více používat reliéfy, kterými vnáší více života do svých děl, a soustřeďuje se převážně na sochařství. Pracuje na projektu pro film Ridleyho Scotta "The Train" a stejně tak k "Alien 3". Vychází i jeho kniha "Alien", napsaná v pseudobiografickém duchu a pojednávající očima Gigera o tom, jak vznikal film "Alien".
V roce 1992 zakládá druhý Giger bar ve své rodné obci Chur a píše knihu o svých okultních zkušenostech "Arh+", která vychází v nakladatelství Benedikt Taschen Verlag.
Sandra Beretta a Bätsch natáčejí film "Sex, drugs and Giger". Darkwave industriální Danzig si kupují práva na další jeho dílo pro obal desky "How The Gods Kill 3". Carcass si zas pro "Heartwork" zajistí licenci jedné z Gigerových soch.
V roce 1994 dostává Giger za úkol vybrat nový model Batmobilu pro film Joela Schumachera "Batman navždy". Ani tento jeho revoluční návrh se však nakonec nedočká realizace. Následuje práce na sci-fi hororu Rogera Donaldsona.
Nakladatelství Benedikt Taschen vyrobí kalendář pro rok 1996 s Gigerovými 3D obrazy.
V roce 1998 vzniká další Giger bar - tentokrát v New Yorku - a na zámku St. Germaine v dodnes opevněném historickém městě Gruyčres ve Švýcarsku je založeno muzeum, zasvěcené Gigerově tvorbě. Jsou tamk v idění jeho nejvýznačnější díla z řady obrazů, soch, nábytku a filmového designu, které vyrobil od počátku 60. let až po současnost. Ve stejném roce Giger dokončuje svůj temný surrealistický scénář "Mytery of San Gottardo".
Ve chvíli, kdy už se zdá, že nastal konec jeho spolupráce s muzikanty, se na přelomu tisíciletí na Gigera obrací kapela KoRn s žádostí o vyhotovení speciálního stojanu na mikrofon. Giger sám svou práci na stojanu ve tvaru exotické ženy popisuje takto:
"Obvykle se dozvídám o nových kapelách, když je někdo upozorní na moji práci nebo když mě jejich hudba nějakým způsobem osloví. O KoRn jsem slyšel poprvé, když jsem jimi byl kontaktován za účelem vytvořit speciální stojan na mikrofon pro zpěváka JOnathana Davsie. Nápad pochází od jednoho jeho kamaráda, který věděl, že Jonathan je velkým fanouškem mé umělecké práce. Jelikož hudba byla pro mě vždy to nejdůležitější a mně se musí bezvýhradně líbit, abych mohl s kapelou pracovat , nebo i jen souhlasit s tím, že může použít některý z mých starších obrazů, nejdříve jsem si poslechl veškeré desky KoRn, které mi kapela poslala. Ve stejný den jsem se rozhodl přijmout práci na tomto projektu. Nejdříve jsem udělal četné nákresy. V mezičase můj agent Leslie jel natočit jejich koncerty v New Yorku a Philadelphii, aby mi pak ukázal, jaká jsou Jonathanova vystoupení. Tehdy mi spolu s Jonathanem zavolali ze šatny a já jsem měl poprvé možnost slyšet jeho hlas. Říkal mi, že mám úplnou tvůrčí svobodu. Jeho jediným požadavkem bylo udělat stojan tak, aby byl naprosto funkční a neomezoval ho v pohybu. Přál si také, aby byl biomechanický a hodně sexy. Po koncertě dal Jonathan Lesliemu stojan, který používal, a poslal mi ho po něm do Curychu. Velmi mi pomohl například s tím, že jsem si mohl být jistý, že má skulptura bude mít odpovídající výšku, a abych měl také představu o správné váze a pocitu ze stojanu. V té době, čím víc jsem KoRn poslouchala díval se na jejich záznamy, tím více jsem byl okouzlen energií a seriózním přístupem těchto muzikantů."
Gigerova prozatím poslední spolupráce s hudebním světem je také vrcholem jeho snažení o spojení fantastiky ve výtvarném umění s funkčností a možností využití jeho tvorby v rámci sféry dalších druhů umění.
V současnosti žije Giger v Curychu spolu s Carmen Scheifele, která je od roku 1996 jehoživotní partnerkou. V roce 2003 otevíral na zámku St. Germain svůj vlastní další bar s fantaskním kamenným nábytkem a oblouky dokonale zapadajícími do gotické atmosféry středověké stavby.

H. R. Giger (part one)

20. ledna 2007 v 16:49 | HřbiTovanda |  >>H.R.GigeR
V každodenní konfrontaci našeho stále se vyvíjecího Já se světem čas od času nevyhnutelně objevujeme nové a nové tváře reality - vlastní zkušenosti, zklamání i štěstí, setkání s jiným přístupem, nám doposud neznámá filosofie, vše mění úhel, skrze který přes různě zabarvená sklíčka nahlížíme na to, co je kolem nás, na celý vesmír…Cizí pohled odhalí před našimi zraky perspektivy, kterými lze pohlédnout do sfér reality, jež pro nás zůstávaly dlouhá léta neviditelné. Jak tedy určit realitu ve světě tvořeném nesčetným množstvím individualit a subjektivních prožitků? Mnohovrstevnatou realitu může kreslit každý tvůrce po svém a stále to bude realita - pokud on sám bude věřit v to, co ztvárňuje. Od 19. století, kdy začínají sílit realistické snahy v umění, se přístup k realismu změnil natolik, že z něho vyklíčilo tolik výhonků, kolik aspektů reality doposud tvůrci vytkli jako středohor své filosofie. Modernistické proudy odvrátily pozornost od politizovaného světa, v němž jsou dějiny psány před lidskými slabostmi, a usměrnily ji k lidskému nitru - další neméně skutečné realitě. Objektivita se utvrdila jako relativní pojem, k němuž se každý staví z pozic svých vlastních ideálů a vnitřního přesvědčení. Politické ideologie daly impuls pro vznik směrů jak kapitalistický, socialistický či kritický realismus. Psychoanalýza se stala kolébkou surrealismu. A od ní byl už jen krůček ke směru, který se v Německu získal přízvisko magický a v Rakousku fantastický surrealismus. Absurdní, oxymoronní slovní spojení není nic jiného než jméno mladší podoby surreality. Sny a fantastika se tu opět střetávají s vlastními představami tvůrce o objektivní skutečnosti. Detaily jsou přísně promyšlenými metaforami a celková idea díla je podřízená náboženským a spirituálním modelům světa.
Mezi surrealitou a fantastickou realitou našel svůj tvůrčí výraz i přední švýcarský výtvarník - malíř, sochař, dekoratér, architekt a designer H. R. Giger. Umělec nazývaný Bosch současnosti - kvůli mimozemské eleganci jeho prácí a podivným hybridům, které k jeho dílům neodmyslitelně patří - si dokázal již v mládí vytvořit svůj jedinečný a nezaměnitelný biomechanický styl. Technické prvky a organická hmota se tu pojí, aby vytvořily svět démonismu a mystické nadpřirozenosti, v němž lze hledat symboly naší reality i naší budoucnosti. Temná a děsivá fantastika s příměsí nezkrotné tajemné erotiky až k obscénnosti se stala základem Gigerových zlých snů. A jejich vizualizace v precizním provedení až do detailu, na kterém se podepsala mistrovsky zvládnutá technika hry a hierarchie světla a světlostínů, učinila z tohoto umělce klasika a průkopníka moderní fantastiky. Giger ovlivnil řadu mladších umělců a za svou čtyřicetiletou kariéru zanechal svou nesmazatelnou stopu téměř ve všech dalších odvětvích umění. Od roku 1969 se jeho práce objevila i zhruba na dvaceti obalech desek - i když ve skutečnosti jen pár z nich bylo vyrobeno speciálně za tímto účelem. Stalo se už také, že k Gigerovým dílům bez svolení autora sáhlo i množství méně významných kapel Ať už zákonnou, či nezákonnou cestou - faktem je, že z jeho obrazů vznikla celá řada mimořádně působivých obalů rockových a metalových alb. Ty k deskám "Koo Koo" zpěvačky Debbie Harry a "Brain salad Surgery" anglické skupiny Emerson, Lake and Palmer byly dokonce kritiky časopisu Rolling Stone zařazeny mezi stovku nejlepších albových obalů dvacátého století. Gigerova tvorba je už dnes obecně přiřazována k nejoriginálnějším jevům v umění z druhé poloviny 20. století a do dnešního data jí byla zasvěceno na 20 knih.
V roce 1940 narozený (Hansruedi) H. R. Giger ze švýcarské obce Chur. Rané dětství umělce poznamená setkání s modelem lidské lebky, který jeho otec, místní lékárník, obdrží jako promo materiál od jisté farmaceutické firmy. Od tohoto okamžiku se v něm začíná projevovat prohloubený zájem o vše temné a podivné. Oblíbí si díla Salvadora Dalího a Jeana Coctaua, která poprvé vidí na pohledech a v různých časopisech. Začíná kreslit a velkou oporou v jeho počínání se mu stává jeho matka Milli, i když sama tomu, co její syn vytváří, příliš nerozumí. V letech 1962 - 1965 Giger rozvíjí svůj výtvarnický talent při studijích architektury - obor interiér a industriální design - na Umělecko- průmyslové škole v Curychu. Vyrábí v té době množství masek a maluje. Jeho první práce z počátku 60. let, které jsou krátce o svém vzniku otisknuté vjednom školním časopise v Churu a později také v undergroundových magazínech Clou a Agitation, jsou většinou olejomalby a grafiky Giger od počátku preferuje hlavně grafiky využívající techniku inkoustových otisků. Tímto způsobem vzniká i jeho první významné dílo, nazvané "Atomkinder" (Atomové děti). Začíná se zajímat o psychoanalýzu a pod vlivem Freuda si od té doby vede diář, do kterého si zapisuje své sny. Prohlubuje se i jeho snaha p poznání lidských instinktů a psychiky. S tímto zájmem souvisí i řada obrazů nazvaná "Fressen für den Psychiater" (Žranice pro psychiatra).
Od roku 1966 pracuje na plný úvazek jako designér pro Andrease Christena v Cnoll International Company, kde se vyrábí kancelářský nábytek. Kvůli vytíženosti v zaměstnání kreslí po nocích . Používá síto a kartáček na zuby. Vytváří vlastní rukopis a zdokonaluje svou techniku v inkoustové grafice. Žiletkami vyškrabává světlé tvary a temná místa zvýrazňuje pomocí radiografu.
Krátce po první Gigerově samostatné výstavě v galerii Benno v Curychu v rove 1966 vychází i jeho první série plakátů, která se dostává do celosvětové distribuce. Otiskne ji jeho kamarád, sběratel a spolumajitel první švýcarské tiskárny plakátů H. H. Kunz.
Giger v té době sdílí podnájem s hercem Paulem Weibelem. Díky přátelství s Weibelem mu do života vstoupí krásná herečka Li Tober, do které se malíř bláznivě zamiluje a která se pak na dlouhá léta stává jeho přítelkyní.
V roce 1967 vznikají další jeho stěžejní obrazy - "Birth Machine", "Under The Earth" a "Astro Eunuchus" - olejomalby, v nichž malíř ztvárňuje technické krajiny se stroji. Následuje další exhibice nazvaná "Moc masek". Seznámí se s filmařem F. M. Murerem, který ho požádá o pomoc s přípravami jeho třicetiminutového snímku "Swiss Made 2069". Ideou celého příběhu je představit naši planetu očima mimozemšťana. Pro Gigera je to první setkání s filmařskou prací. Zároveň stojí tento umělec poprvé před těžkým úkolem vytvořit z polyesterového vinylu svou první mimozemskou bytost.
V roce 1969 spolupracuje poprvé a prozatím také naposledy s divadlem. Navrhuje kostýmy a líčení pro inscenaci hry Edwarda Bonda "Early Morning" ("Poránu"). Vytváří i svůj první obal - pro švýcarskou artrockovou skupinu Shiver a její jedinou desku "Walpurgis". Kreslí sérii obrazů "Passages", do které přenáší své klaustrofobické sny. Něco z těchto pocitů se dostává i do obrazů "The Spell" (" Kletba") a "Passage Temple" ("Chodbový chrám"). Jsou to milníky Gigerovy kariéry, v nichž jsou již zřetelně definovány charakteristické rysy tvorby tohoto výtvarníka - jeho fúze snů a biomechaniky.
NA přelomu šedesátých a sedmdesátých let Giger vydává svou nejúspěšnější knihu "Necronomicon", v níž reflektuje své hororové sny. Další významná díla z tohoto období jsou jeho tzv. obrazy s "mokrými buňkami", kde s malíř nechal inspirovat tokem vody: "Four Elements", "Bathtub", "Kitchen With Sink" a "WC". Další originální efekt, který se mu v této etapě podařilo vytvořit, je dojem, jako by jeho výjevy byly zahaleny lidskou kůží.
Na počátku sedmé dekády je Giger už natolik známým pojmem, že se Murer rozhodne natočit v Londýně dokumentární film "Passagen" ("Chodby") o světě obrazů tohoto umělce, který je v roce 1972 vysílán německou televizní stanicí WDR.
Giger tehdy prožívá jako malíř své nejproduktivnější období. Přes jeho kamaráda H.H. Kunze se s ním spojí Gustav Zumsteg, švýcarský manager, podílející se na organizaci evropského turné Emerson, Lake and Palmer. Oznámí mu, že skupin amá zájem, aby udělal obal jejich budoucího alba s pracovním názvem "Whip Some Skull On Ya", což je slangový výraz pro sexuální praktiku známou také jako felatio. Giger, který donedávna rozpracovával ve svých obrazech tvary falosu a lebek, přenesl tyto prvky i na obal, jenž z dnešního pohledu působí do značné míry jako počítačová grafika. Titul desky byl sice před jejím vydáním upraven na sugestivnější "Brain Salad Surgery" , na obalu se však nic měnit nemuselo, neboť jak Giger záhy sám zjistil, jednalo se o další metaforické slovní spojení se stejným významem. roblémy nastaly až s vydavatelem, který nesouhlasil s tím, aby na desce byl vyobrazen pohlavní orgán. Ten byl proto nakonec redukován natolik, že z něj zůstalo jen cosi připomínající paprsek světl dopadajícího na obličej ženy.
O rok později se na obal desky dostane další jeho obraz. Vypůjčí si ho kapela Floh The Cologne pro album "Mumien", vážící se obsahově k nedávnému vojenskému puči v Chile. Výjev z obalu knihy "Necronomicon" zas použije jako cover své stejnojmenné desky kultovní, dnes již dávno neexistující formace Necronomicon.
Píše se rok 1975m kdy do hluboké deprese upadá Gigerova milovaná Li. Jejich devítiletý vztah končí sebevraždou mladé herečky. Giger tuto ztrátu nese velmi bolestivě. Zůstává v něm obrovská prázdnota. Maluje tehdy podobiznu Li, která se objeví na skate a snowboardech, jež Giger později začíná vyrábět. V téže době se malíř začíná intenzivně zajímat o dogmata A. Crowleyho. Slavného okultistu pak Giger ztvární při jeho výstupu na vrchol K2 v Himalájích.
V roce 1977 Giger maluje obal "Pictures", jediného alba švýcarské progrockové kapely Island, a jede poprvé do Spojených států, kde se zúčastní výstavy "Images Of Horror And Phantasy" v Bronx Museum, v New v Bronx Museum, v New Yorku. Díky kontaktu s americkým malířem Bobem Venosou., který vede společnost jménem "Přes Salvadora Dalího k Alexandru Jodorovskému" (poslední je významným chilským výtvarníkem chilského původu), dostává nabídku pracovat na filmu "Dune". Nakonec je však práce na snímku zastavena. K scénáři se o několik let později vrací David Lunch, Gigerovy nákresy ale upadají do zapomnění.
Mezičase vychází "Necronomicon 2", na jejichž obalu je obraz bohyně Lilith. Ten se stejně jako portrét Li později objeví na Gigerových skatech. Dalšími světlými okamžiky tohoto roku jsou setkání s Miou Binzanigo, která se stane jeho ženou, a publikování "Necronomicon" ukáže Ridleymu Scottovi. Giger je požádán, aby vytvořil podobu monstra pro sci-fi horor "Alien" ("Vetřelec"). Kvůli práci na projektu "Alien" výtvarník stráví spolu s Miou měsíce v anglických Shepperton Studios. Ve svých nákresech pojí lidské postavy s medializovanými kulty, klade důraz na temné tóny sexuality a snaží se při tom všem vyhýbat zavedeným stereotypům. Jeho práce na filmu "Alien" specialisté hned po premiéře filmu začínají přirovnávat k dílu německých expresionistů v kinematografii na počátku 20. stol. Americká filmová akademie oceňuje v roce 1980 podobu hlavní hrdinky a prostředí jiného světa, které Giger v "Alien" vytváří, Oscarem za nejlepší vizuální efekty.
Stres z tlaku, který na něho média následně začínají vyvíjet, ho sbližuje s psychologem Timothym Learym a jeho ženou Barbarou. Giger seznamuje Learyho s teorií o možnosti migraci vědomí v prostranství. Universal film company si ho najme, aby připravil nákresy k filmu "The Tourist". Kvůli nedostatku financí však i tentokrát jde vše stranou.
V roce 1981 Giger vyhotovil obal sólového debutu "Koo Koo" zpěvačky slavných Blondies, Debbie Harry. Je to velice citlivá práce, vybudovaná na zahalené sexualitě v image, kterou si zpěvačka vytvořila jakožto rocková Marilyn Monroe. Giger tehdy režíruje i její video. Rok nat se výtvarník se zpěvačkou setká znovu při natáčení filmu F. M. Murrera "A New Face Of Debbie Harry". Rok 1983 přináší dokumentární film o Gigerových obrazech. Je jím "Passages". V dalším roce pak Giger vytváří poster k filmu "The Futurkill". Jedno z nejkontroverznějších (porno) děl zas zakoupí skupina Dead Kennedys a použije ho jako promo plakát k desce "Frankechrist". Jiný jeho obraz se objeví na obalu "To Mega Therion" kapely Celtic Frost. Samotný Giger dělá v té době ilustrace k povídce Isaaca Asimova "Cesta k hyperprostoru". Neuspokojení v tomto roce mu přináší jen realizace filmu "Poltergeist 2 ", kde kvůli časové tísni nemá možnost zcela rozvinout své návrhy.
Zájem o tvorbu Gigera v zemi vycházejícího slunce si vyžádá překlad obou částí knihy "Necronomicon" do japonštiny a výstavu Gigerových děl v Tokiu. Fira Sony vypaluje první laserové disky s motivy kreseb Gigera. Jistá japonská filmová společnost si ho zas najme, aby vyrobil podobu Goha Doji, hlavního hrdiny hororového fantastického snímku "Teito Monogatari".
Ve stejné době v Evropě Alexander Bohr natáčí 45minutový film "The Fantastic Universe of H. R. Giger" pro německý televizní kanál ZDF.
(pokračování v následujícím článku)

:-I ?!?!?

16. ledna 2007 v 17:57 | HřbiTovanda |  -Pocity, myšlenky, dojmy a tak všelijak podobně. . .
Když je mi nejhůř, teda když je mi prostě zle...Vybaví se mi jedna básnička:
Líza Ťapka spí, a ví jen to svý.
Ve spánku si mlaská, s kostičkou se laská..
Ráno pak jí sní.
To si vždycky v duchu přeříkam. Přijde mi to hrozně roztomilý, naivní, hezký, čistý...Taky sem asi naivní. Já nevím, čemu mám a můžu věřit. Nebo , co si namlouvám nebo ne.
Momentálně se moje pocity mísí jeden do druhýho. Chaos inside. Strach je můj stín. Bojim se teď zase všeho. Protože co bylo hezký a dávalo mi nějakou naději, už je pryč. Tak nedokážu vkládat svoje síly do dalších plánů a cílů, který jsem měla...Mam strach že se mi prostě už nic nepovede. Nechápu, proč lidi, co se chovaj jako svině, maj dycky to nejlepší. Spavedlnost ať si tahne do háje...A mě to už prostě nebaví, nějaký chvilkový pocity štěstí, který se v okamžiku pár vteřin promění ve svůj opak.
Nejhorší je samota. To má člověk až moc prostoru a času na to, aby mohl přemýšlet. Ten tok myšlenek, co jde hrozně rychle a co nejde zastavit. A ty myšlenky nejdou vylít z hlavy. Ptám se, proč já, proč tamto, proč né tohle, proč to není jinak? Čtyři písmena a tolik odpovědí?! Nebo ne?!
Teď si prostě připadám jako suchá skořápka. A jen tak mě to asi nepřejde. Umřela jedna část mýho JÁ .
Teď jen sedim. Tupě čumim. Nevim, výplach...
Brečim...
Únava.
Končim.

JJTPM:(!

14. ledna 2007 v 21:42 | HřbiTovanda |  -Pocity, myšlenky, dojmy a tak všelijak podobně. . .
Bolí mě to.
Sickened in the sun
You dare tell me you love me
But you held me down and screamed you wanted me to die
Honey you know, you know I'd never hurt you that way
______________________________________________
. . . . . . . . . nevim co teď, je to pro mě težký.
Jednoduše to asi nechávám, aby se to přelívalo přese mě, nebo skrze mě, vymylo mě to zevnitř...
Tohle vnitřní moře...
______________________________________________
Jo taky mi uletělo srdíčko pryč!!!!!!!!!
______________________________________
Láska je ale i boj,
který se bojuje ve dvou,
společně,
a ne proti sobě,
a když se dva milují,
nepotřebují nic,
jen sebe.
- - - to se asi nepovedlo.............
______________________________________
JAK NEŠŤASTNÝ JE TEN,
KDO MUSÍ K LÁSCE JÍT
A RTY, KTERÉ MILUJE,
NEMŮŽE POLÍBIT...
______________________________________

Opeth - download

12. ledna 2007 v 22:00 | HřbiTovanda |  //OpeTh
MP3
___________________________________________________________
ALBA


Lyrics : Ghost Reveries (2005)

12. ledna 2007 v 19:52 | HřbiTovanda |  //OpeTh
Ghost Reveries (2005)
1. Ghost Of Perdition
2. The Baying Of The Hounds
3. Beneath The Mire
4. Atonement
5. Reverie / Harlequin Forest
6. Hours Of Wealth
7. The Grand Conjuration
8. Isolation Years
________________________________________________________________
1. Ghost Of Perdition
Ghost of Mother
Lingering death
Ghost on Mother's bed
Black strands on the pillow
Contour of her health
Twisted face upon the head
Ghost of perdition
Stuck in her chest
A warning no one read
Tragic friendship
Called inside the fog
Pouring venom brew deceiving
Devil cracked the earthly shell
Foretold she was the one
Blew hope into the room and said:
"You have to live before you die young"
Holding her down
Channeling darkness
Hemlock for the Gods
Fading resistance
Draining the weakness
Penetrating inner light
Road into the dark unaware
Winding ever higher
Darkness by her side
Spoke and passed her by
Dedicated hunter
Waits to pull us under
Rose up to it's call
In his arms she'd fall
Mother light received
And a faithful servant's free
In time the hissing of her sanity
Faded out her voice and soiled her name
And like marked pages in a diary
Everything seemed clean that is unstained
The incoherent talk of ordinary days
Why would we really need to live?
Decide what is clear and what's within a haze
What you should take and what to give
Ghost of perdition
A saint's premonition's unclear
Keeper of holy hoards
Keeper of holy whores
To see a beloved son
In despair of what's to come
If one cut the source of the flow
And everything would change
Would conviction fall
In the shadow of the righteous
The phantasm of your mind
Might be calling you to go
Defying the forgotten morals
Where the victim is the prey
.
2. The Baying Of The Hounds
I hear the baying of the hounds
In the distance, I hear them devouring
Pest ridden jackals of the earth
Diabolical beasts and roaming the forests
In wait and constant protectors
Calling you to sit by his side
Your self loathing image in his flesh
A revelation upon which you linger
His words are flies
Swarming towards the true insects
Feasting on buried dreams
And spreading decay upon your skin
His eyes spew forth a darkness
That cut through and paralyze
Casts light upon your secrets
Forced to confront your enemies
His mouth is a vortex
Sucking you into it's pandemonium
Fools you with a helping hand of ashes
Reached out in false dismay
His body is a country
The cities lay dead and beyond despair
Friends turned enemies unable to come clean
In a rising fog of reeking death
Everything you believed is a lie
Everyone you loved is a death burden
So you take comfort in him
And you are receptive to stark wishes
No longer struggling to declare your stand
You would inflict no harm to others
They are unaware of you
And in a loop of futile events
You are everything, they are nothing
Drown in the deep mire
With past desires
Beneath the mire
Drown desire now with you
Lined up verses on dead skin
"The tainted lips of the stranger
Resting upon hers"
And I embrace bereavement
Everything beloved is shattered anyway
I would devote myself to anyone
I would accept any flaws
I am too weak to resist
Tension vibrating with horror
Finding the outcast in my eyes
Pushing nerves on a puppet
Endless poison in my veins
Clean intent now tainted with death
And so, cold touch now inhumane
Every waking hour
Awaiting a reverie to unfold
And now they are calling me
Louder by the minute
The baying of the hounds
Calling me back to my home
.
3. Beneath The Mire
Haunted nights for haleyon days
Can't sleep to the scraping of his voice
Nature's way struck grief in me
And I became a ghost in sickness
Willingly guided into heresy
Beneath the surface, stark emptiness
And you'd pity my conviction
Whereas I thought of myself as a leader
You'd cling to your pleasant hope
It is twisted fascination
While I'd ruin the obstacles into despair
And I'm praising death
Lost love of the heart
In a holocaust scene memory
Decrepit body wearing transparent skin
Inside, the smoke of failure
Wept for solace and submit to faith
In his shadow I'm choking
Yet flourishing
Master
A delusion made me stronger
Yet I'm draped in pale withering flesh
I sacrificed more than I had
And left my woes beneath the mire
.
4. Atonement
Cleared the fog that was veiled around me
And blurred my sights
Suddenly, I'm no longer aching
To honor my plights
Rising moon and my skin is peeling
Past undone
Suddenly, I can't justify
What I had become
.
5. Reverie / Harlequin Forest
Into the trees
Past meadow grounds
And further away from my home
Baying behind me
I hear the hounds
Flock's chasing to find me alone
A trail of sickness
Leading to me
If I am haunted
Then you will see
Searching the darkness
And emptiness
I'm hiding away from the sun
Will never rest
Will never be at ease
All my matter's expired so I run
There falls another
Vapor hands released the blade
Insane regrets at the drop
Instruments of death before me
Lose all to save a little
At your peril it's justified
And dismiss your demons
As death becomes a jest
You are the laughing stock
Of the absinthe minded
Confessions stuck in your mouth
And long gone fevers reappear
Nocturnally helpless
And weak in the light
Depending on a prayer
Pacing deserted roads to find
A seed of hope
They are the trees
Rotten pulp inside and never well
Roots sucking, thieving from my source
Tired boughs reaching for the light
It is all false pretension
Harlequin forest
Awaiting redemption for a lifetime
As they die alone
With no one by their side
Are they forgiven?
Stark determination
Poisoning the soul
Unfettered beast inside
Claiming sovereign control
And now the woods are burning
Tearing life crops asunder
Useless blackened remains
Still pyre smoldering
.
6. Hours Of Wealth
Found a way to rid myself clean of pain
And the fever that's been haunting me
Has gone away
Looking through my window
I seem to recognize
All the people passing by
But I am alone
And far from home
And nobody knows me
Never heard me say goodbye
Never shall I speak to anyone again
All days are in darkness
And I'm biding my time
Once I am sure of my task I will rise again
.
7. The Grand Conjuration
Majesty
Faithful me
Pour yourself
Into me
Wield your power
Martyr's price
Stare me down
To the ground
The eyes of the devil
Fixed on his sinners
Slake my thirst
Eternal wealth
Heathen key
Round my neck
This poetry
Our blasphemy
Know the sounds
Of infamy
The hands of Satan
Assembling his flock
Pale horse rider
Searching the earth
Whispered conjuration
A belief takes form
Choking hand tapping
The veins in your throat
His orders in your mouth
A decree for domination
Beneath the tides of wisdom
Spins the undertow of hate
Injected seeds of vengeance
Usurper's eyes of the powerless
Clean path to his kingdom
Beckoning in the mist
(The grand conjuration)
Tell my why
Love subsides
In the light
Of your wishes
Say my name
Ease the pain
Clear the smoke
In my head
.
8. Isolation Years
There's a sense of longing in me
As I read Rosemary's letter
Her writing's honest
Can't forget the years she's lost
In isolation
She talks about her love
And as I read
"I'll die alone"
I know she was aching
There's a certain detail seen here
The pen must have slipped to the side
And left a stain
Next to his name
She knew he was gone
And isolation
Is all that would remain
"The wound in me is pouring out
To rest on a lover's shore"

Lyrics : Damnation (2003)

12. ledna 2007 v 19:41 | HřbiTovanda |  //OpeTh
Damnation (2003)
1. Windowpane
2. In My Time Of Need
3. Death Whispered A Lullaby
4. Closure
5. Hope Leaves
6. To Rid The Disease
7. Ending Credits
8. Weakness
_______________________________________________________________
1. Windowpane
Blank face in the windowpane
Made clear in seconds of light
Disappears and returns again
Counting hours, searching the night
Might be waiting for someone
Might be there for us to see
Might be in need of talking
Might be staring directly at me
Inside plays a lullaby
Slurred voice over children cries
On the inside
Haunting loneliness in the eye
Skin covering a secret scar
His hand is waving a goodbye
There's no response or action returned
There is deep prejudice in me
Outshines all reason inside
Given dreams all ridden with pain
And projected unto the last
.
2. In My Time Of Need
I can't see the meaning of this life I'm leading
I try to forget you as you forgot me
This time there is nothing left for you to take, this is goodbye
Summer is miles and miles away
And no one would ask me to stay
And I should contemplate this change
To ease the pain
And I should step out of the rain
Turn away
Close to ending it all, I am drifting through the stages
Of the rapture born within this loss
Thoughts of death inside, tear me apart from the core of my soul
Summer is miles and miles away
And no one would ask me to stay
And I should contemplate this change
To ease the pain
And I should step out of the rain
Turn away
At times the dark's fading slowly
But it never sustains
Would someone watch over me
In my time of need
.
3. Death Whispered A Lullaby
Out on the road there are fireflies circling
Deep in the woods, where the lost souls hide
Over the hill there are men returning
Trying to find some peace of mind
Sleep my child
Under the fog there are shadows moving
Don't be afraid, hold my hand
Into the dark there are eyelids closing
Buried alive in the shifting sands
Sleep my child
Speak to me now and the world will crumble
Open a door and the moon will fall
All of your life, all your memories
Go to your dreams, forget it all
Sleep my child
.
4. Closure
Heal myself-a feather on my heart
Look inside-there never was a start
Peel myself-dispose of severed skin
All subsides-around me and within
There's nothing painful in this
There's no upheaval
Redemption for my pathos
All sins undone
Awaiting word on what's to come
In helpless prayers a hope lives on
As I've come clean I've forgotten what I promised
In the rays of the sun I am longing for the darkness
.
5. Hope Leaves
In the corner beside my window
There hangs a lonely photograph
There is no reason
I'd never notice
A memory that could hold me back
There is a wound that's always bleeding
There is a road I'm always walking
And I know you'll never return to this place
Gone through days without talking
There is a comfort in silence
So used to losing all ambition
Struggling to maintain what's left
Once undone, there is only smoke
Burning in my eyes to blind
To cover up what really happened
Force the darkness unto me
.
6. To Rid The Disease
There's nobody here, there's nobody near
I try not to care, dead eyes always stare
Let these matters be, don't trust what you see
Take hold of your time, step into the line
There's innocence torn from its maker
Stillborn the trust in you
This failure has made the creator
So would you tell him what to do (would you)
Leave your mark upon the head of someone
Who'll cry for his state, we know it's too late
I turn round to see what was meant to be
Faint movement release to rid the disease
There's innocence torn from its maker
Stillborn the trust in you
(I have lost all trust I had in you)
This failure has made the creator
So would you tell him what to do
(I have lost all trust I had in you)
7. Ending Credits [Instrutmental]
.
8. Weakness
Found you there in the blink of an eye
(I) miss you
Turned away into a thousand dreams
Found out what they mean
Lost you there in a moment of truth
(I) trust you
Gave away the one and only heart
(A) gift to tear apart
Stain me, save me
Take me to my home
Hold me, show me
Take me to my home
Weaker now, drawing fluid from me
(You) kill me
I'm not afraid of what you have just done
(But of) what you've just become

Lyrics : Deliverance (2002)

12. ledna 2007 v 19:31 | HřbiTovanda |  //OpeTh
Deliverance (2002)
1. Wreath
2. Deliverance
3. A Fair Judgement
4. For Absent Friends
5. Master's Apprentices
6. By The Pain I See In Others
______________________________________________________________
1. Wreath
Falling inside again
This nightmare always the same
Still never enough
Halting at the brink of discovery
Moving into the darkness
Leaking inside to cover up
Dragging me down and under
Entangled and undone at once
Old memories
I'm not in need but wish to know
What are the tragedies
The history behind the walls
Pacing further down
Familiar children's laughter
Dissonant and out of time
And their eyes are dead
Watching myself in a pool of water
Wearing the mask of a ghost
Smeared all across my skin
Rotten earth and insects
Endless night
Always preserving the calm
Movement behind
Bleeding animals in a field of fire
There is no absolution
Death is but a fairytale
They are mere visions
They are afraid of me
Clear insight
A smoke is rising nearby
Dust covering my coat
Blend together to spell my name
Pale, covered me with sweat
There are no words left
Sole provider of death
Distorted faith in myself
Human harvest burning
Blackest pages turning
Twisted perception come true
Captured in dreams connected
Staring right back
Spiritual decay - Still seeking
Frozen in time
Mourn this departure - All watching
Calling me back
Closure to bleak matters - I'm leaving
End of a search
Coming of morning
Calling me back
Closure to bleak matters - I'm leaving
End of a search
Coming of morning - Returning
.
2. Deliverance
Floating on mist
crept up the caverns of my brain
receving no warning
from nothing to a life code
walk with me, you'll never leave
wait to see your spirit free
tell me how your heart's in need
as i drown you in the sea
unwinding snares of distrust
your wrist in my face grip
look me in the eye, i'm clear
this is your time
face down beneath the waterline
gazing into the deep
from love to death
in a time span of seconds
oblivious to regret
pushed into belief
in liquid cellophane
gasping for air
mercy in my eyes
is the shade of the night
the piercing sounds you make
soaring higher, higher now
and once left in my wake
your memory is nothing but the scars on me
all over now
forgotten why i needed this
standing down
disappear into the obscure
resting days
waiting for new disease
biding time
looked inside insanity
it always burns within
the downward spiral never ends
when driven into sin
your salvation's found in a sinner's deed
the devil guides the day
tells me what to say
pours himself inside
and snuffs the final light
deliverance
thrown back at me
deliverance
laughing at me
.
3. A Fair Judgement
Losing sleep, in too deep
Fading sun, what have I done
Came so close to what I need most
Nothing left here
Cut the ties, uncover disguise
Left behind all intertwined
Lost control, moved out of the role now
Nothing's left here
Leave it be
It was meant for me
Soul sacrifice
Forgot the advice
Lost track of time
In a flurry of smoke
Waiting anxiety
For a fair judgement deserved
.
4. For Absent Friends [Instrumental]
.
5. Master's Apprentices
There is a voice calling for me
There is a light coming down on me
There is a doubt that is clearing
There is a day that is dawning
There is a wound that is healing
There is a season waiting for me
There is a road that is turning
There is a fire still burning
A sickness in me
Constant pace towards the end
The need is stronger
This time the need is deeper
There is a peace I am searching
There is a freedom I'm depending on
There is a pain that's never ending
There is a rain falling only on me
There is a dream I am living
There is a life I am dreaming of
There is a death I'm awaiting
There is a home I am deserting
i hold my breath and wait
only moments remain
movement for departed hope
effect for absent friend
sever the faith from my body
leave me begging for more
take what i have and deliver me
into everlasting sleep
soothing trance
colours fade
and disappear
ethereal light
showing me what i can do without
in a motionless scense
there is only me
i take what i can
controlling you to get ahead
fading away
and leaving
long for sleep
closer now
lead the way into death
every wretched dream
i have left behind
every waking hour
i lie in wait
sucked inside by will
gone into the flood
all my questions unfurled
as i was put to the test
once i'm below there's no turning back
plunging into the deepest void
departed shell left drained behind
pacing roads unknown
searching for a new home
desert in my eye
barren lands inside
.
6. By The Pain I See In Others
Let me taste
Let me feel
I need to know what you keep inside
No need to speak
Just let it be
Carry out this wish for me let nothing interfere
Rise to submission
I'm still beneath in the soil
Discard your clothes
Let loose you hair
We're intertwined forever and have always been
Say the word
And I'll depart
Upon your lips dwells nothing but the meaning of my cause
And so comes the dark
Vibrant as ever before
Flowers already withered
In this endless winter of souls
Outside in the park
The days move along
And nothing ever changes
They have nothing on us
And we've always knew
That nothing ever changes
Rise to submission
I'm still beneath in the soil
This is ours alone
Feeding of the warmth
Lured out from inside
Depending on the life blood
Silently
Whispering
Move in me and set me free
"Htaed otni yaw eht dael
Won resolc
Peels rof gnol
Gnivael dna
Yawa gnidaf
Tuohtiw Od Nac I Tahw
Em Gniwohs
Thgil Laerehte
Raeppasid Dna
Edaf Sruoloc
Ecnart Gnihtoos"

Lyrics : Blackwater Park (2001)

12. ledna 2007 v 19:24 | HřbiTovanda |  //OpeTh
Blackwater Park (2001)
1. The Leper Affinity
2. Bleak
3. Harvest
4. The Drapery Falls
5. Dirge For November
6. The Funeral Portrait
7. Patterns In The Ivy
8. Blackwater Park
9. Still Day Beneath The Sun
10. Patterns In The Ivy 2
__________________________________________________________
1. The Leper Affinity
We entered Winter once again
Naked, freezing from my breath
Neath the lid all limbs tucked away
This coffin is your abode from now
and onwards
Your body is mine to avail
Such a tragic sight you are
Slave under my creed
Spurring me with those tears
I am beyond death
Midst a dreaming affinity
Saving strength now, faint whispers
Come erotic communion in its splendour
Fever mirrored ghosts
Night time consolation, cross the line
Draw murder into art
Sleep inside through days
In the wake of this relief
Shivering, longing for more
Insanity at it's peak
Love me to my death
Lost are days of Spring
You sighted and let me in
Keep the beast inside
Shackled within my hide
Screaming out too late
Losing to my hate
Grew together with your skin
And paced the trails of sin
Your gaze covered with virgin snow
Rigid features
It's the shallow deeds who is to blame
Deafening shrieks pierced the night
A step from oblivion
Moving into the dim lights
Hiding within a reverie
It was worth it for the wait alone
.
2. Bleak
Beating
Heart still beating for the cause
Feeding
Soul still feeding from the loss
Aching
Limbs are aching from the rush
Fading
You are fading from my sight
Break of morning, coldness lingers on
Shroud me into nightmares of the sun
Moving
I am moving closer to your side
Luring
You are luring me into the night
Crying
Who is crying for you here
Dying
I am dying fast inside your tears
Plunging towards bereavement faster yet
Clearing thoughts, my mind is set
Devious movements in your eyes
Moved me from relief
Breath comes out white clouds with your lies
And filters through me
You're close to the final word
You're staring right past me in dismay
A liquid seeps from your chest
And drains me away
Mist ripples round your thin white neck
And draws me a line
Cold fingers mark this dying wreck
This moment is mine
Help me cure you
Atone for all you've done
Help me leave you
As all the days are gone
Night fall again
Taking what's left of me
Slight twist, shivering corpse
Ornated with water, fills the cracks
Clasped in my lims by tradition
This is all you need
.
3. Harvest
Stay with me awhile
Rise above the vile
Name my final rest
Poured into my chest
Into the orchard I walk peering way past the gate
Wilted scenes for us who couldn't wait
Drained by the coldest caress, stalking shadows ahead
Halo of death, all I see is departure
Mourner's lament but it's me who's the martyr
Pledge yourself to me
Never leave me be
Sweat breaks on my brow
Given time ends now
Into the orchard I walk peering way past the gate
Wilted scenes for us who couldn't wait
Drained by the coldest caress, stalking shadows ahead
Halo of death, all I see is departure
Mourner's lament but it's me who's the martyr
Spirit painted sin
Embers neath my skin
Veiled in pale embrace
Reached and touched my face
Into the orchard I walk peering way past the gate
Wilted scenes for us who couldn't wait
Drained by the coldest caress, stalking shadows ahead
(Release your grip, let me go, into the night)
Halo of death, All I see is departure
Mourner's lament but it's me who's the martyr
.
4. The Drapery Falls
Please remedy my confusion
And thrust me back to the day
The silence of your seclusion
Brings night into all you say
Pull me down again
And guide me into pain
I'm counting nocturnal hours
Drowned visions in haunted sleep
Faint flickering of your powers
Leaks out to show what you keep
Pull me down again
And guide me into
There is failure inside
This test I can't persist
Kept back by the enigma
No criterias demanded here
Deadly patterns made my wreath
Prosperous in your ways
Pale ghost in the corner
Pouring a caress on your shoulder
Puzzled by shrewd innocence
Runs a thick tide beneath
Ushered into inner graves
Nails bleeding from the struggle
It is the end for the weak at heart
Always the same
A lullaby for the ones who've lost all
Reeling inside
My gleaming eye in your necklace reflects
Stare of primal regrets
You turn your back and you walk away
Never again
Spiralling to the ground below
Like Autumn leaves left in the wake to fade
away
Waking up to your sound again
And lapse into the ways of misery
.
5. Dirge For November
Lost, here is nowhere
Searching home still
Turning past me, all are gone
Time is now
The omen showed, took me away
Preparations are done, this can't last
The mere reflection brought disgust
No ordeal to conquer, this firm slit
It sheds upon the floor, dripping into a pool
Grant me sleep, take me under
Like the wings of a dove, folding around
I fade into this tender care
.
6. The Funeral Portrait
You wait by the window
Morning's breath on the sill
Idle hands given another try
So you wait and you savour the moment
Outside the canvas turned white
Ruby eyes in the fog
Rain washing clean all the sins
A liquid gown that covers all
Your loathe turns endless
Opened mirage soothes your sense
Locked on the pinnacle
The best secret within
Like a derelict child
Heart burning for a stranger
Ascending to the meek
Flock round the liars in awe
Caked in the soil beneath
Fear me when we meet
Turn away in admiration
My firm grip round the nucleus of joy
Enough of this
You will leave me now
You will see it now
Perish at my hands
Close to you
Tangled up in hair
Fresh stigma look
Shall I take you with me
And it is cold
Ruby eyes in the fog
It is me
And you are just like them all
Stained by the names of fathers
I'm greeting my downward fall
Leaving the throes to others
7. Patterns In The Ivy [Instrumental]
.
8. Blackwater Park
Confessor
Of the tragedies in man
Lurking in the core of us all
The last dying call for the everlost
Brief encounters, bleeding pain
Lepers coiled neath the trees
Dying men in bewildered soliloquys
Perversions bloom round the bend
Seekers, lost in their quest
Ghosts of friends frolic
under the waning moon
It is the year of death
Wielding his instruments
Stealth sovereign reaper
Touching us with ease
Infecting the roots in an instant
Burning crop of disease
I am just a spectator
An advocate documenting the loss
Fluttering with conceit
This doesn't concern me yet
Still far from the knell
Taunting their bereavement
Mod round the dead
Point fingers at the details
Probing vomits for more
Caight in unbridled suspense
We have all lost it now
Catching the flakes of dismay
Born the travesty of man
Regular pulse midst pandemonium
You're plucked to the mass
Parched with thirst for the wicked
Sick liaisons raised this monumental mark
The sun sets forever over Blackwater park
.
9. Still Day Beneath The Sun
There is a light that hits the gloom around
Shows the footprints round this grave
Dried up roses scattered on the mound
Honouring the one engraved
Will ever the morning
Carry away
The souls of those for whom we cry
Leaving, grieving
Seeking, meeting
Binding, unwinding
Sighing "You"
Black procession through the narrow aisles
Another's gone for all to see
Near the site for one who lost his trials
Sleeping neath the ground is me
Still day beneath the sun
Asking you who is the one
And when the day is late
We know who must forever wait
.
10. Patterns In The Ivy 2
Without you I cannot confide in anything
The hope is pale designed in light of dreams you bring
Summer's gone, the day is done soon comes the night
Biding time, leaving the line and out of sight
One moonlit shadow on the wall
Disrupted in its own creation
Veiled in the darkness of this fall
Is this the end - manifestation
It runs in me, your poison seething in my veins
This skin is old and stained by late September rains
A final word from me would be the first for you
The rest is long but I'll go on inside and through
One moonlit shadow on the wall
Disrupted in its own creation
Veiled in the darkness of this fall
Is this the end - manifestation
Patterns in the Ivy
Patterns in the IIIIIIIIIIvy