close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
.WHAT Y0U ARE, WE ALS0 WERE........................WHAT WE ARE, Y0U ALS0 WiLL BE.

H. R. Giger (part one)

20. ledna 2007 v 16:49 | HřbiTovanda |  >>H.R.GigeR
V každodenní konfrontaci našeho stále se vyvíjecího Já se světem čas od času nevyhnutelně objevujeme nové a nové tváře reality - vlastní zkušenosti, zklamání i štěstí, setkání s jiným přístupem, nám doposud neznámá filosofie, vše mění úhel, skrze který přes různě zabarvená sklíčka nahlížíme na to, co je kolem nás, na celý vesmír…Cizí pohled odhalí před našimi zraky perspektivy, kterými lze pohlédnout do sfér reality, jež pro nás zůstávaly dlouhá léta neviditelné. Jak tedy určit realitu ve světě tvořeném nesčetným množstvím individualit a subjektivních prožitků? Mnohovrstevnatou realitu může kreslit každý tvůrce po svém a stále to bude realita - pokud on sám bude věřit v to, co ztvárňuje. Od 19. století, kdy začínají sílit realistické snahy v umění, se přístup k realismu změnil natolik, že z něho vyklíčilo tolik výhonků, kolik aspektů reality doposud tvůrci vytkli jako středohor své filosofie. Modernistické proudy odvrátily pozornost od politizovaného světa, v němž jsou dějiny psány před lidskými slabostmi, a usměrnily ji k lidskému nitru - další neméně skutečné realitě. Objektivita se utvrdila jako relativní pojem, k němuž se každý staví z pozic svých vlastních ideálů a vnitřního přesvědčení. Politické ideologie daly impuls pro vznik směrů jak kapitalistický, socialistický či kritický realismus. Psychoanalýza se stala kolébkou surrealismu. A od ní byl už jen krůček ke směru, který se v Německu získal přízvisko magický a v Rakousku fantastický surrealismus. Absurdní, oxymoronní slovní spojení není nic jiného než jméno mladší podoby surreality. Sny a fantastika se tu opět střetávají s vlastními představami tvůrce o objektivní skutečnosti. Detaily jsou přísně promyšlenými metaforami a celková idea díla je podřízená náboženským a spirituálním modelům světa.
Mezi surrealitou a fantastickou realitou našel svůj tvůrčí výraz i přední švýcarský výtvarník - malíř, sochař, dekoratér, architekt a designer H. R. Giger. Umělec nazývaný Bosch současnosti - kvůli mimozemské eleganci jeho prácí a podivným hybridům, které k jeho dílům neodmyslitelně patří - si dokázal již v mládí vytvořit svůj jedinečný a nezaměnitelný biomechanický styl. Technické prvky a organická hmota se tu pojí, aby vytvořily svět démonismu a mystické nadpřirozenosti, v němž lze hledat symboly naší reality i naší budoucnosti. Temná a děsivá fantastika s příměsí nezkrotné tajemné erotiky až k obscénnosti se stala základem Gigerových zlých snů. A jejich vizualizace v precizním provedení až do detailu, na kterém se podepsala mistrovsky zvládnutá technika hry a hierarchie světla a světlostínů, učinila z tohoto umělce klasika a průkopníka moderní fantastiky. Giger ovlivnil řadu mladších umělců a za svou čtyřicetiletou kariéru zanechal svou nesmazatelnou stopu téměř ve všech dalších odvětvích umění. Od roku 1969 se jeho práce objevila i zhruba na dvaceti obalech desek - i když ve skutečnosti jen pár z nich bylo vyrobeno speciálně za tímto účelem. Stalo se už také, že k Gigerovým dílům bez svolení autora sáhlo i množství méně významných kapel Ať už zákonnou, či nezákonnou cestou - faktem je, že z jeho obrazů vznikla celá řada mimořádně působivých obalů rockových a metalových alb. Ty k deskám "Koo Koo" zpěvačky Debbie Harry a "Brain salad Surgery" anglické skupiny Emerson, Lake and Palmer byly dokonce kritiky časopisu Rolling Stone zařazeny mezi stovku nejlepších albových obalů dvacátého století. Gigerova tvorba je už dnes obecně přiřazována k nejoriginálnějším jevům v umění z druhé poloviny 20. století a do dnešního data jí byla zasvěceno na 20 knih.
V roce 1940 narozený (Hansruedi) H. R. Giger ze švýcarské obce Chur. Rané dětství umělce poznamená setkání s modelem lidské lebky, který jeho otec, místní lékárník, obdrží jako promo materiál od jisté farmaceutické firmy. Od tohoto okamžiku se v něm začíná projevovat prohloubený zájem o vše temné a podivné. Oblíbí si díla Salvadora Dalího a Jeana Coctaua, která poprvé vidí na pohledech a v různých časopisech. Začíná kreslit a velkou oporou v jeho počínání se mu stává jeho matka Milli, i když sama tomu, co její syn vytváří, příliš nerozumí. V letech 1962 - 1965 Giger rozvíjí svůj výtvarnický talent při studijích architektury - obor interiér a industriální design - na Umělecko- průmyslové škole v Curychu. Vyrábí v té době množství masek a maluje. Jeho první práce z počátku 60. let, které jsou krátce o svém vzniku otisknuté vjednom školním časopise v Churu a později také v undergroundových magazínech Clou a Agitation, jsou většinou olejomalby a grafiky Giger od počátku preferuje hlavně grafiky využívající techniku inkoustových otisků. Tímto způsobem vzniká i jeho první významné dílo, nazvané "Atomkinder" (Atomové děti). Začíná se zajímat o psychoanalýzu a pod vlivem Freuda si od té doby vede diář, do kterého si zapisuje své sny. Prohlubuje se i jeho snaha p poznání lidských instinktů a psychiky. S tímto zájmem souvisí i řada obrazů nazvaná "Fressen für den Psychiater" (Žranice pro psychiatra).
Od roku 1966 pracuje na plný úvazek jako designér pro Andrease Christena v Cnoll International Company, kde se vyrábí kancelářský nábytek. Kvůli vytíženosti v zaměstnání kreslí po nocích . Používá síto a kartáček na zuby. Vytváří vlastní rukopis a zdokonaluje svou techniku v inkoustové grafice. Žiletkami vyškrabává světlé tvary a temná místa zvýrazňuje pomocí radiografu.
Krátce po první Gigerově samostatné výstavě v galerii Benno v Curychu v rove 1966 vychází i jeho první série plakátů, která se dostává do celosvětové distribuce. Otiskne ji jeho kamarád, sběratel a spolumajitel první švýcarské tiskárny plakátů H. H. Kunz.
Giger v té době sdílí podnájem s hercem Paulem Weibelem. Díky přátelství s Weibelem mu do života vstoupí krásná herečka Li Tober, do které se malíř bláznivě zamiluje a která se pak na dlouhá léta stává jeho přítelkyní.
V roce 1967 vznikají další jeho stěžejní obrazy - "Birth Machine", "Under The Earth" a "Astro Eunuchus" - olejomalby, v nichž malíř ztvárňuje technické krajiny se stroji. Následuje další exhibice nazvaná "Moc masek". Seznámí se s filmařem F. M. Murerem, který ho požádá o pomoc s přípravami jeho třicetiminutového snímku "Swiss Made 2069". Ideou celého příběhu je představit naši planetu očima mimozemšťana. Pro Gigera je to první setkání s filmařskou prací. Zároveň stojí tento umělec poprvé před těžkým úkolem vytvořit z polyesterového vinylu svou první mimozemskou bytost.
V roce 1969 spolupracuje poprvé a prozatím také naposledy s divadlem. Navrhuje kostýmy a líčení pro inscenaci hry Edwarda Bonda "Early Morning" ("Poránu"). Vytváří i svůj první obal - pro švýcarskou artrockovou skupinu Shiver a její jedinou desku "Walpurgis". Kreslí sérii obrazů "Passages", do které přenáší své klaustrofobické sny. Něco z těchto pocitů se dostává i do obrazů "The Spell" (" Kletba") a "Passage Temple" ("Chodbový chrám"). Jsou to milníky Gigerovy kariéry, v nichž jsou již zřetelně definovány charakteristické rysy tvorby tohoto výtvarníka - jeho fúze snů a biomechaniky.
NA přelomu šedesátých a sedmdesátých let Giger vydává svou nejúspěšnější knihu "Necronomicon", v níž reflektuje své hororové sny. Další významná díla z tohoto období jsou jeho tzv. obrazy s "mokrými buňkami", kde s malíř nechal inspirovat tokem vody: "Four Elements", "Bathtub", "Kitchen With Sink" a "WC". Další originální efekt, který se mu v této etapě podařilo vytvořit, je dojem, jako by jeho výjevy byly zahaleny lidskou kůží.
Na počátku sedmé dekády je Giger už natolik známým pojmem, že se Murer rozhodne natočit v Londýně dokumentární film "Passagen" ("Chodby") o světě obrazů tohoto umělce, který je v roce 1972 vysílán německou televizní stanicí WDR.
Giger tehdy prožívá jako malíř své nejproduktivnější období. Přes jeho kamaráda H.H. Kunze se s ním spojí Gustav Zumsteg, švýcarský manager, podílející se na organizaci evropského turné Emerson, Lake and Palmer. Oznámí mu, že skupin amá zájem, aby udělal obal jejich budoucího alba s pracovním názvem "Whip Some Skull On Ya", což je slangový výraz pro sexuální praktiku známou také jako felatio. Giger, který donedávna rozpracovával ve svých obrazech tvary falosu a lebek, přenesl tyto prvky i na obal, jenž z dnešního pohledu působí do značné míry jako počítačová grafika. Titul desky byl sice před jejím vydáním upraven na sugestivnější "Brain Salad Surgery" , na obalu se však nic měnit nemuselo, neboť jak Giger záhy sám zjistil, jednalo se o další metaforické slovní spojení se stejným významem. roblémy nastaly až s vydavatelem, který nesouhlasil s tím, aby na desce byl vyobrazen pohlavní orgán. Ten byl proto nakonec redukován natolik, že z něj zůstalo jen cosi připomínající paprsek světl dopadajícího na obličej ženy.
O rok později se na obal desky dostane další jeho obraz. Vypůjčí si ho kapela Floh The Cologne pro album "Mumien", vážící se obsahově k nedávnému vojenskému puči v Chile. Výjev z obalu knihy "Necronomicon" zas použije jako cover své stejnojmenné desky kultovní, dnes již dávno neexistující formace Necronomicon.
Píše se rok 1975m kdy do hluboké deprese upadá Gigerova milovaná Li. Jejich devítiletý vztah končí sebevraždou mladé herečky. Giger tuto ztrátu nese velmi bolestivě. Zůstává v něm obrovská prázdnota. Maluje tehdy podobiznu Li, která se objeví na skate a snowboardech, jež Giger později začíná vyrábět. V téže době se malíř začíná intenzivně zajímat o dogmata A. Crowleyho. Slavného okultistu pak Giger ztvární při jeho výstupu na vrchol K2 v Himalájích.
V roce 1977 Giger maluje obal "Pictures", jediného alba švýcarské progrockové kapely Island, a jede poprvé do Spojených států, kde se zúčastní výstavy "Images Of Horror And Phantasy" v Bronx Museum, v New v Bronx Museum, v New Yorku. Díky kontaktu s americkým malířem Bobem Venosou., který vede společnost jménem "Přes Salvadora Dalího k Alexandru Jodorovskému" (poslední je významným chilským výtvarníkem chilského původu), dostává nabídku pracovat na filmu "Dune". Nakonec je však práce na snímku zastavena. K scénáři se o několik let později vrací David Lunch, Gigerovy nákresy ale upadají do zapomnění.
Mezičase vychází "Necronomicon 2", na jejichž obalu je obraz bohyně Lilith. Ten se stejně jako portrét Li později objeví na Gigerových skatech. Dalšími světlými okamžiky tohoto roku jsou setkání s Miou Binzanigo, která se stane jeho ženou, a publikování "Necronomicon" ukáže Ridleymu Scottovi. Giger je požádán, aby vytvořil podobu monstra pro sci-fi horor "Alien" ("Vetřelec"). Kvůli práci na projektu "Alien" výtvarník stráví spolu s Miou měsíce v anglických Shepperton Studios. Ve svých nákresech pojí lidské postavy s medializovanými kulty, klade důraz na temné tóny sexuality a snaží se při tom všem vyhýbat zavedeným stereotypům. Jeho práce na filmu "Alien" specialisté hned po premiéře filmu začínají přirovnávat k dílu německých expresionistů v kinematografii na počátku 20. stol. Americká filmová akademie oceňuje v roce 1980 podobu hlavní hrdinky a prostředí jiného světa, které Giger v "Alien" vytváří, Oscarem za nejlepší vizuální efekty.
Stres z tlaku, který na něho média následně začínají vyvíjet, ho sbližuje s psychologem Timothym Learym a jeho ženou Barbarou. Giger seznamuje Learyho s teorií o možnosti migraci vědomí v prostranství. Universal film company si ho najme, aby připravil nákresy k filmu "The Tourist". Kvůli nedostatku financí však i tentokrát jde vše stranou.
V roce 1981 Giger vyhotovil obal sólového debutu "Koo Koo" zpěvačky slavných Blondies, Debbie Harry. Je to velice citlivá práce, vybudovaná na zahalené sexualitě v image, kterou si zpěvačka vytvořila jakožto rocková Marilyn Monroe. Giger tehdy režíruje i její video. Rok nat se výtvarník se zpěvačkou setká znovu při natáčení filmu F. M. Murrera "A New Face Of Debbie Harry". Rok 1983 přináší dokumentární film o Gigerových obrazech. Je jím "Passages". V dalším roce pak Giger vytváří poster k filmu "The Futurkill". Jedno z nejkontroverznějších (porno) děl zas zakoupí skupina Dead Kennedys a použije ho jako promo plakát k desce "Frankechrist". Jiný jeho obraz se objeví na obalu "To Mega Therion" kapely Celtic Frost. Samotný Giger dělá v té době ilustrace k povídce Isaaca Asimova "Cesta k hyperprostoru". Neuspokojení v tomto roce mu přináší jen realizace filmu "Poltergeist 2 ", kde kvůli časové tísni nemá možnost zcela rozvinout své návrhy.
Zájem o tvorbu Gigera v zemi vycházejícího slunce si vyžádá překlad obou částí knihy "Necronomicon" do japonštiny a výstavu Gigerových děl v Tokiu. Fira Sony vypaluje první laserové disky s motivy kreseb Gigera. Jistá japonská filmová společnost si ho zas najme, aby vyrobil podobu Goha Doji, hlavního hrdiny hororového fantastického snímku "Teito Monogatari".
Ve stejné době v Evropě Alexander Bohr natáčí 45minutový film "The Fantastic Universe of H. R. Giger" pro německý televizní kanál ZDF.
(pokračování v následujícím článku)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.