
.
.
.
V roce 1988 vychází desetisvazková edice děl A. Crowleyho, Lovecrafta a T. Learyho, jejíž obaly zdobí Gigerovymotivy. Malíř se také zúčastňuje Alchimystického symposia v St. Allen a dokončuje svou knihu "Biomechanics". Vrací se do Tokia, kde buduje svůj první bar s interiérem, který vzniká výhradně dle jeho vlastních návrhů.
Následuje práce na obalu singlu "The Atomic Playboys"kytaristy Stevea Stevense & The Atomic Playboy. Další jeho obraz se objeví jako cover alba "Hallucinations" německé deathmetalové formace Atrocity, u níž si Giger oblíbil nihilismus a abstraktní rytmické figury v její hudbě. V roce 1991 vytváří design pro film "Dead Star" Billa Maloneho a kapela Sacrosanct vydá "Recesess For The Depraved",a tak jako jiné kapely před nimi sáhne pro obal k dílu švýcarského mistra.
Giger neustále pracuje na své technice. Začíná stále více používat reliéfy, kterými vnáší více života do svých děl, a soustřeďuje se převážně na sochařství. Pracuje na projektu pro film Ridleyho Scotta "The Train" a stejně tak k "Alien 3". Vychází i jeho kniha "Alien", napsaná v pseudobiografickém duchu a pojednávající očima Gigera o tom, jak vznikal film "Alien".
V roce 1992 zakládá druhý Giger bar ve své rodné obci Chur a píše knihu o svých okultních zkušenostech "Arh+", která vychází v nakladatelství Benedikt Taschen Verlag.
Sandra Beretta a Bätsch natáčejí film "Sex, drugs and Giger". Darkwave industriální Danzig si kupují práva na další jeho dílo pro obal desky "How The Gods Kill 3". Carcass si zas pro "Heartwork" zajistí licenci jedné z Gigerových soch.
V roce 1994 dostává Giger za úkol vybrat nový model Batmobilu pro film Joela Schumachera "Batman navždy". Ani tento jeho revoluční návrh se však nakonec nedočká realizace. Následuje práce na sci-fi hororu Rogera Donaldsona.
Nakladatelství Benedikt Taschen vyrobí kalendář pro rok 1996 s Gigerovými 3D obrazy.
V roce 1998 vzniká další Giger bar - tentokrát v New Yorku - a na zámku St. Germaine v dodnes opevněném historickém městě Gruyčres ve Švýcarsku je založeno muzeum, zasvěcené Gigerově tvorbě. Jsou tamk v idění jeho nejvýznačnější díla z řady obrazů, soch, nábytku a filmového designu, které vyrobil od počátku 60. let až po současnost. Ve stejném roce Giger dokončuje svůj temný surrealistický scénář "Mytery of San Gottardo".
Ve chvíli, kdy už se zdá, že nastal konec jeho spolupráce s muzikanty, se na přelomu tisíciletí na Gigera obrací kapela KoRn s žádostí o vyhotovení speciálního stojanu na mikrofon. Giger sám svou práci na stojanu ve tvaru exotické ženy popisuje takto:
"Obvykle se dozvídám o nových kapelách, když je někdo upozorní na moji práci nebo když mě jejich hudba nějakým způsobem osloví. O KoRn jsem slyšel poprvé, když jsem jimi byl kontaktován za účelem vytvořit speciální stojan na mikrofon pro zpěváka JOnathana Davsie. Nápad pochází od jednoho jeho kamaráda, který věděl, že Jonathan je velkým fanouškem mé umělecké práce. Jelikož hudba byla pro mě vždy to nejdůležitější a mně se musí bezvýhradně líbit, abych mohl s kapelou pracovat , nebo i jen souhlasit s tím, že může použít některý z mých starších obrazů, nejdříve jsem si poslechl veškeré desky KoRn, které mi kapela poslala. Ve stejný den jsem se rozhodl přijmout práci na tomto projektu. Nejdříve jsem udělal četné nákresy. V mezičase můj agent Leslie jel natočit jejich koncerty v New Yorku a Philadelphii, aby mi pak ukázal, jaká jsou Jonathanova vystoupení. Tehdy mi spolu s Jonathanem zavolali ze šatny a já jsem měl poprvé možnost slyšet jeho hlas. Říkal mi, že mám úplnou tvůrčí svobodu. Jeho jediným požadavkem bylo udělat stojan tak, aby byl naprosto funkční a neomezoval ho v pohybu. Přál si také, aby byl biomechanický a hodně sexy. Po koncertě dal Jonathan Lesliemu stojan, který používal, a poslal mi ho po něm do Curychu. Velmi mi pomohl například s tím, že jsem si mohl být jistý, že má skulptura bude mít odpovídající výšku, a abych měl také představu o správné váze a pocitu ze stojanu. V té době, čím víc jsem KoRn poslouchala díval se na jejich záznamy, tím více jsem byl okouzlen energií a seriózním přístupem těchto muzikantů."
Gigerova prozatím poslední spolupráce s hudebním světem je také vrcholem jeho snažení o spojení fantastiky ve výtvarném umění s funkčností a možností využití jeho tvorby v rámci sféry dalších druhů umění.
V současnosti žije Giger v Curychu spolu s Carmen Scheifele, která je od roku 1996 jehoživotní partnerkou. V roce 2003 otevíral na zámku St. Germain svůj vlastní další bar s fantaskním kamenným nábytkem a oblouky dokonale zapadajícími do gotické atmosféry středověké stavby.
http://hrbitovanda.blog.cz © 2007