ZA SMRTÍ TEČKA, DVOJTEČKA, ČI OTAZNÍK...
vznik, život, zánik... Konec nebo znova vznik?
odpověď neznám; nechci ji znát, zatím ne
- zemřu-li, ztratím život! Ne, on ztratí mne...
(Chci ještě chvíli)
PĚT KROKŮ VPŘED A ČTYŘI ZPĚT JDU PODÉL PLOTU
vítr mne rve a řve: Dál nechoď, nechoď dále!
- proč právě teď bůh seslal takovouto slotu
když spěchám stát se králem na maškarním bále?!
Ten svinský vítr! Kéž by aspoň chvíli nevál
dlaň tisknu k masce, jež tak bolestně mě vězní
a dál podzimní nocí kráčím na karneval
v té nejkrutější ze svých masek - totiž bez ní
(Chci ještě chvíli)
ZHNUSEN SÁM SEBOU CPU SI RUKU DO HUBY
- jsem nechutný a hnusný, mrzký parazit!
ku stisku dlaní - z vděku, že dál mohu být
snažím se druhou do prdele zarazit
(Chci ještě chvíli)
PRÁZDNOTOU? ANI TOU NE... TMOU MÉ OČI ZEJÍ
v tíživé vůni vadnoucích již orchidejí
zrak čísi skrze cosi v sebe - nikam hledí
prost otázek, pln nevýslovných odpovědí
(Chci ještě chvíli)
ZDVIHNU-LI VÍČKA...
Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne
nesnesu pohled na nic (- což je oboustranně platné)
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna
je emocionálně pro mě zcela neúnosná
(Chci ještě chvíli)
MÉ "RÝMY"... - MOHU ZVÁT SVÉ BÁSNĚ SVÝMI?
já jsem je nepsal; já byl napsán jimi...
(Chci ještě chvíli)
JAZYK MI LEZE Z ÚST A HLAVA SE MI TOČÍ
nemohu snést ten pohled, pohled vlastních očí
a stísňující, neodbytný pocit viny
- já nejsem já. A nejsem ani nikdo jiný
(Chci ještě chvíli)
POSLEDNÍ VEČEŘE
Jenom já a můj stín... - Zbylí dva v arše
gramofon vyhrává smuteční marše
a břehů nevidno, ani hor, natož měst...
poslední večeře (jednotné menu):
prsíčka holubic, obloha - ratolest
stylové prostředí, nelidské ceny
(Všechno je jako dřív)
JAK BUDE PO SMRTI? - TOBĚ DOST TĚŽCE...
není co závidět; netěš se, - těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
- očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední...
Jak bude po smrti? Tak jako před ní
(Všechno je jako dřív)
ACH, JAK JE KRÁTKÁ POUŤ POUPÁTEK K OHRYZKŮM...
všem ženám, - jablkům, žehnám Pax vobiscum
a dál se točí svět, theatrum Dei
a dívky s pláčem jdou, ještě se smějí
Jak od nich alespoň zrakem se odpoutat
když ani v myšlenkách nemám klid od poupat...
a dál se točí svět, theatrum mundi
a dál se točí svět okolo kundy
(Všechno je jako dřív)
VÁNOCE
Brusle, či kožíšek? - co komu k Vánocům?
alespoň morčátko... Budiž dnes přáno snům
...tam v nebi nahoře houf bílých andílků
už chystá každému - dle zásluh - nadílku
Už k sáňkám s dárečky připřáhli koníčky
bělounkou jiskřivou tmou zvoní rolničky
i já se usmívám v napjatém těšení...
dluhů tři prdele a hovno v kešeni
(Všechno je jako dřív)
NA VRATKÉ HLADINĚ PLUJÍ DVĚ LABUTĚ...
tu a tam (po tom všem...) strništěm škrábu tě
ty moje ubohá, rusalko bledá...
- ach, Leda s labutí! (S labutí - leda...)
(Všechno je jako dřív)
Mám svou nohu mezi dveřmi
do místnosti nekonečné
z ní na sebe křičím: Věř mi
- je to marné a zbytečné!
Z jedné strany dovnitř cpu se
a z druhé si bráním vstupu
v ostrých zpětných zubech v puse
držím konec svého trupu
(Procházka urnovým hájem)
Chčiju klidně dolu z oken
-jsem přec pánem svýho domu!
přesto skrytě šilhám okem
copak dole říkaj tomu
Nic neříkaj, nic nevidí
jenom sedí v podřepu
klopí oči, snad se stydí
že mi serou do sklepů
(Bestiální něha)
Spím a sny mám samé hnusné...
proč, když vedle sebe usnem
proč se nezdáš v mých snech ty?
denně křičím ze sna: Pojď sem!
přesto vstávám sám a zpocen
s vlastní kůží za nehty...
(Bestiální něha)
Mé milé je dnes dvacet čtyři
tak vytáhl jsem z kalhot úd
a napsla jsem si na žalud:
"Vše nejlepší Ti přeje Jiří!"
už zvoní zvonek, otevírám
se ztopořeným pohlavím
dvě pionýrky na mě zíraj
snad přišly pro sběr, co já vím...
(Zamilovaný dement)
Nevím, v kterém sedím pajzlu
nevidím už přes své oči...
na thérové zídce hajzlu
kreslím velké srdce močí
Až tam půjdu do pětice
(zatím jsem byl čtyřikrát)
napíšu doprostřed srdce:
JÁ + JÁ že mám se rád
(Bestiální něha)
Mám zas trochu divný pocit
neklidného spáče
který náhle ze sna procit
a zjistil, že pláče
O zeď jsem si utřel slzy
po snu, který se mi zdál
bylo síce ještě brzy
ale moh jsem snad spát dál?!
Ze strachu jsem zůstal bdít
a uniknul dřímotě
bál jsem se zas znovu snít
zlý sen s svém životě...
(Procházka urnový hájem)
Má bestiální něho
chtěl jsem se zavřít
s tebou
do domu srdce mého
kde se sny o snech
ve spánku zdají...
zavřít se do něj
než strhnout ho dají...
do prázdných oken
jsem příliš zamilován
obehnán drátem
a skrz naskrz
podminován
(Bestiální něha)
Někdy na tebe myslím
když v podzimných ránech
plazím se vlhkým listím
po hrobkách na Olšanech
Občas tě i potkám
když se tvůj obraz nerozdvojí
směješ se mrtvým fotkám
všem, jenom né té mojí
Jednou ti vyznám lásku
a budeš-li mít zájem
pozvu tě na procházku
urnovým hájem
Zatím mne však drtí
skutečnost tíživá
že ač nejsi po smrti
tak přesto nejsi živá!
(Procházka urnovým hájem)
Zkus prosit cestou cizí chodce
pros, aby domů s náma šli
že je nám úzko na mašli
jak v odbržděné maringotce
že bojíš se být se mnou sama
a hlídat mě až do rána
v mém strašném domě, kam jde s náma
nám v patách jak stín Morana
(Zamilovaný dement)
OBUT A OBLEČEN POČÍTÁM MINUTY
- čeká mě příšerná křížová cesta
svíjím se u dveří do klubka svinutý
třesu se, potím se, v noci jsem nespal
Z kabátu odlétly zbylé dva knoflíky
sotva jsem oblečen, hned se zas svlíkám
čelo mám do krve rozbité od kliky
- proboha nemohu! Nechci jít nikam!
Někoho uvidět, být viděn kýmkoliv
obojí děsí mě hrůzností stejnou
kéž bych měl vypito aspoň tak pět šest piv
kéž bych měl někoho, kdo by šel se mnou!
Kdybych moh alespoň požádat kohosi
někoho, kdo by se v ulicích nebál
podat mu peníze, tašku a poprosit:
prosím vás, kupte mi naproti chleba!
(Valčík s mým stínem)
BYLO MI DNESKA TAK SMUTNO…
Bylo mi dneska tak smutno z mých vlastních slov
jimiž furt naříkám, jak žiju stěží
tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov
abych si upřesnil, co je to Nežít
…Chodím a přemýšlím; přituhlo, stmívá se
nemám se k odchodu, postávám před branou
a koukám se strachem na vločky ve vlasech
jestli v nich roztají, anebo zůstanou…
Slyším však hrobníka: - Hej, pane, zamykám
mrtví chtěj taky spát, běžte už domů!
…poslušně odcházím, - proboha, ale kam?!
- vracím se k aleji hřbitovních stromů
(Valčík s mým stínem)
MARASMUS? ASKEZE?! UŽ MĚ TO NEBAVÍ!
stejně tak celibát, ten mne sral po léta
nevím, proč Březina nezůstal Jebavý
může snad krásnější jméno chtít poéta?
(Nové valčíky)
MÁŠ HEZKÉ KALHOTKY, - K VÁNOCŮM OD MÁMY?
ta vůně Azuru málem až omámí
Moc pěkné kalhotky! Co guma? Neřeže?
myslím, že raději zamknu ty dveře, že…
Hlaďoučké kalhotky… - Hedvábí? Mušelín?
Půjč mi je na chvilku, jak by mi slušely!
(Nové valčíky)
BOŽÍ HOD V CHRÁMU SV. MIKULÁŠE
Chrám, to je budova poměrně stylová
pokud se jednomu zachce "se milovat"
jen jsem se musel vzdát estétských nároků
a spolknout averzi, kterou mám k baroku
Petřín byl pod sněhem a nejsem Eskymák
abych to v šestnácti pod nulou hezky zmák
kostel byl naopak příjemně vyhřátý
…Ježíšek v jeslích spal zahříván zvířaty
Když jsi se k betlémským jesličkám skláněla
stoup jsem si za tebe a s tváří anděla
stáh jsem ti punčochy, a kabát se sukní
vyhrnul přes boky, abych měl cestu k ní
Kalhotky, ty vem čert, prostě mi vadily
jediným trhnutím vznikly z nich dva díly
čímž jsem si zajistil přístup k tvé sliznici
která již čekala, vlhká i žíznící
Lidé si mysleli, že vzdycháš dojetím
byla jsi dojatá, jenomže pouze tím
že tě má varlata hřála až na pochvě
a úd byl nadoraz (to len sám Pán Boh vie…)
UŽ V AUTOBUSE CESTOU TAM MNE ZAUJALA
věk asi dvacet; plachá, štíhlá, spíše malá
a ovšem krásná! A mně čímsi vnitřně blízká
(…kalhoty ostře zaříznuté v stydkých pyskách)
Před bránou ZOO stála za mnou u pokladny
v týlu jsem cítil pohled žáruplně chladný
byť k zešílení váben jejím (nejen) tělem
srab, utekl jsem k pavilonu malých šelem
Chtíč zmítá mnou a v hlavě se mi leccos motá
čumím jak vůl do prázdné klece ocelota
mám, nebo nemám?! - Je mi jasné, že by chtěla…
vycházím ven a kolena mám rozechvělá
Na denním světle znovu slabě zaváhal jsem
ale jdu dál, zván tajuplným, temným hlasem
- vtom jsem ji spatřil; zrudla, oči cudně klopíc
v rozkroku mokrá vyšla z pavilonu opic
(Chci ještě chvíli)
UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍ
sám sebe hrát, - že jsem… Chci spát
předstírám spánek, tvář mne bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád
Jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád
(Chci ještě chvíli)
ŠPLOUCHÁNÍ VLN…
Šplouchání vln, stůl pro jednoho (a mých mnoho stínů)…
svíce se krátí; zhasla… Nastává čas pro hostinu
trýznivá blízkost přehrady, bolestná vůně noci
co na srdci, to na jazyku - sladce hořký pocit…
sám s vůní Svratky, laskán vánkem hladkým od Bystrce
s ubrouskem kolem krku potmě žvýkám svoje srdce
(Chci ještě chvíli)
BYLO TO NEDÁVNO, TEPRVE PŘED PÁR DNY…
seděla opodál v příšeří vinárny
furt na mě koukala, - byla dost opilá
řek jsem si, že by se snad ještě vzchopila…
Ve stavu, kdy už se pode mnou motá zem
přisedl jsem si k ní (se slušným dotazem)
a s pěnou u huby jak bych měl vzteklinu
vjel jsem jí pod sukni dlaní až ke klínu
Poněkud pasivní (i to mi přišlo vhod)
lhostejná, se zrakem upřeným v jeden bod
dělala jako že nic to s ní nedělá
- alespoň zpočátku, když ještě seděla
…Zůstala pod stolem, punčochy u kolen
vstal jsem a pil jsem dál (aspoň já ukojen)
potom ji odnesli. A pořád čuměla!
snad, - v lepším případě, byla jen umělá…
(Všechno je jako dřív)
POSLEDNÍ DEN VŠECH DNÍ… KDO MŮŽEŠ, DĚKUJ!
poslední hodina starého věku
poslední minuty zkurvené epochy
poslední vteřiny (poslední bezpochyb)
nastává Nový věk. - Bůh žehnej dětem…
Nový věk nastává, co svět je světem
(Všechno je jako dřív)
NAD ŠŇŮROU S PLAVKAMA MĚSÍC JE V KOLE
v předvečer dalšího marného dne
přes kopec slyším vlak z Králova Pole
tentýž vlak včera sem vezl i mne…
Před sebou zavřený zbytečný sešit
po týdnech těšení zase tu jsem…
a co dál? Co si přát, na co se těšit?!
na cestu ve vlaku, na cestu sem…
(Všechno je jako dřív)
DRUHOU NOC TEPLOTA DRŽÍ SE PŘI NULE
objímám vlastní kříž v touze se ohřát…
všechno, co stane se, dávno je minulé
je jenom věčné teď, věčné nic pořád
…Zas piju "U splavu"… A řeka plyne
všechno je jako dřív; jen trochu jiné…
(Všechno je jako dřív)
JAK BYCH MĚL V PRDELI PÁLIVOU KAPII
pospíchám na pivo, už ať se napiji!
týden jsem nechlastal (aspoň ne "přes míru")
což mohlo ohrozit běžný řád vesmíru
(Nové valčíky)
dgf9cr <a href="http://wuabsgyemhzm.com/">wuabsgyemhzm</a>, [url=http://rtrnsgsrxrcr.com/]rtrnsgsrxrcr[/url], [link=http://grpdisflxbxl.com/]grpdisflxbxl[/link], http://tysxcptlblag.com/